Vize

Seděl jsem na lavici a se zaujetím sledoval nebe. Azurová modř se rozprostírala od obzoru k obzoru, vítr čechral louku za domem, na které slunce a mraky vytvářely pozoruhodnou hru světla a stínů. Nechal jsem si na tvář dopadat teplé sluneční paprsky, které mám tak rád. Bylo ticho, jen šum trávy a nedalekého háje doplňoval klidnou chvíli toho teplého a krásného letního dopoledne.

Vedle mě leží ošoupaná stříbrná krabička v jednom ze svých rohů mírně prohnutá. Jak dlouho už tě mám? Ani nevím. Nosím v ní to, co mi vždy přinášelo potěšení a rozptýlení. Něco, co jsem nikdy nepokládal za škodlivé a špatné, co dělalo z problémů pohodu. Několik let jsem ji měl schovanou jako připomínku mého rozhodnutí.

Otevřel jsem ji a vytáhnul zapalovač a jointa. Byl ubalen přímo mistrovsky. Ani tlustý a přitom ne tenký. A délka – radost pohledět.

Vzpomínám si, jak jsme spolu poprvé kouřili trávu a pak pařili a hrozně se smáli nesmyslnosti chování každého z nás. Už tenkrát jsi byl chytřejší. Řekl jsi velmi chytrou věc. Že je pro Tebe důležité plavání a potřebuješ čisté plíce.

Joint krásně voněl. Nechtělo se tomu věřit. Tak dlouho byl schovaný a pořád měl v sobě tolik příjemné a až omamné vůně.

Strčil jsem jej do pusy a zapálil ho. Potáhnul jsem a dým naplnil mé plíce. Bez dlouhého zadržování jsem vydechnul a vychutnal si ten požitek z kouře.

Vítr ustal a bylo ticho. Vdechnul jsem opět a mírně zadržel. Kdo tě ubalil, kluku ušatá ? Nespočet let zavřený a teď tak …. musím, jinak začnu kašlat.

Dým vytvořil zajímavý obrazec a pak vznášejíce se nade mnou v tom klidném okamžiku se rozplynul. Začalo být neuvěřitelné horko a sucho trápilo má ústa a krk. Takové horko a já se nepotím! Joint pomalu doutná. Vdechuji a držím. Nevyfouknu skoro žádný kouř.

Háj v dáli mizí a tráva usychá. Půda se stává vyprahlou a začíná praskat. Zcela pozvolna a jakoby přirozeně. Za chvíli je všude okolo jen poušť. Žlutý písek, duny, tetelící se vzduch. A horko. Děsné a nesnesitelné horko, doprovázející každičký můj okamžik na lavici uprostřed nekonečné pouště. Vpravuji další dávku toho úžasného a kouzelného dýmu do plic.

Začínají se mi potit dlaně. Vydechuji dým a s překvapením pozoruji, jak se vzdaluje směrem k obzoru a tam začíná růst a měnit se v horu písku. Hora se zvětšuje nesmírně rychle a já se za chvíli ocitám v jejím stínu. Srdce mi začalo bušit jako zblázněné a já pocítil strach. Potáhnul jsem naposled a zbytek jointa zahodil.

V tom stínu mi začíná být zima. První mi mrznou ruce a pak celé tělo. Zároveň pociťuji obrovskou únavu a apatii k veškerému dění okolo. Strach z neznáma ve mně sílí. Musím okamžitě na slunce. Běžím k hoře a plazím se nahoru. Písek podkluzuje a každý kousek směrem k vrcholu stojí obrovské množství sil. Lezu po čtyřech, co mi síly stačí. Zima a strach třese s mým tělem, nemůžu skoro dýchat.

Má mysl byla plná děsu a tělo neprahlo po ničem jiném, než být opět na slunci. Stanul jsem na vrcholu pískové hory a padnul vyčerpáním. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale probudily mě sluneční paprsky. Konečně jsem cítil teplo a taky nepopsatelný pocit štěstí a radosti. Uviděl jsem Tebe sedícího na písku.

Ukazuješ, abych si přisednul. Mám obrovskou radost, když Tě vidím. Na Tvé pobízení se dívám tam, odkud jsem přišel. Hrůza a zděšení se mi vlila do těla a začínám se třást. Nevidím nic. Jen nic tam totiž zůstalo. Sedím s Tebou na vrcholu hory poznání. Na jedné straně nic a na druhé – život. Ve Tvých očích vidím radost a lásku. Směješ se tak, jak to umíš jen Ty. Nádherný pocit. Přibližuješ se a dotýkáš se prsty mého čela. 

V tom naprostém tichu, na hoře poznání pod sluncem, cítil jsem neuvěřitelnou energii a sílu, kterou jsi mi dával. Viděl jsem Tvé mládí, naše společné radosti i starosti. Viděl jsem jak každý začal žít sám a jak jsme byli vděční za každičký společný okamžik. Viděl jsem i konec všeho.

Otevírám oči. Usmíváš se. Vzdaluješ se, až úplně mizíš. Stáváš se průhledným, až nejsi.

Hora začne pozvolna klesat. Já sedím na lavici za domem, kde se z pouště stává louka a vystupují z ní stromy. Slyším skřivánka, který spolu se sluncem a teplem, s vlnící se trávou a šuměním háje otevírá můj nový pohled na svět.

Jednou se určitě ještě potkáme. Těším se.

Nikdy nezapálený joint a zapalovač jsem vrátil nazpět do krabičky…na památku.