Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 15.11.
Leopold
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Smrtelně nemocná
Autor: Geraldine (Občasný) - publikováno 30.9.2000 (19:42:43), v časopise 1.10.2000

Natálie byla jedna z mých dobrých kamarádek.To že nebyla v pořádku, že byla nemocná, to si všimlo už víc lidí a nejenom já.Poslední dobou se její stav dost rychle zhoršoval....
Narodila se s poruchou na plicích a srdci, protože její matka byla příliš mladá.Když se Natálie narodila, bylo jí teprve 16 let.O malou Natálku se začala starat její babička, protože matka se kamsi ztratila s jejím přítelem.Jednoduše a prostě utekla z domova.
Jak bylo těžké pro Natáliinu babičku starat se o malé dítě, které hned jakmile se naučilo mluvit a trošku myslet opakovalo každý večer před spaním kde je maminka.
"Maminka podnikla velkou cestu a vrátí se pro tebe až budeš větší." Dokud byla Natálie ještě hodně malá, bylo to všechno bez problémů.Její zdravotní stav byl dobrý a vyrovnaný.Jenže tím, že stárla se její zdravotní stav poněkud zhoršoval.Lékaři už tenkrát řekli, že jestli se Natálie dožije 15ti let, bude to něco neuvěřitelného.Ze začátku sice její plíce pracovali na neuvěřitelných 120%, což je víc než u zdravého člověka, ale to bylo součástí její poruchy, protože časem jí výkonnost plic klesala.
Natáliina babička si to všechno dávala za vinu, protože kdyby tenkrát bývala lépe uchránila její dceru, nemuselo by se tohle všechno stát.Čím však byla Natálie starší, tím větší výčitky svědomí její babička měla.
"Babí, kdy už se vrátí maminka?" Natálie jako každý jiný večer před spaním opakovala tuto otázku už od třetího roku života. "Mně se po ní moc stýská.Já už chci k ní."
"Ale miláčku.Už jednou jsem ti řekla, že maminka je na dlouhé cestě.Až jí celou sejde, přijde si pro tebe." Jen jednou tohle Natálii její babička řekla a pak si za to v duchu nadávala.Natálie se jí tenkrát zeptala : "A babí, s kým je na té dlouhé cestě?"
"No s kým asi?S tatínkem."
Od té doby se Natálie neptala jen po mamince, ale i po tatínkovi.V noci někdy volala oba dva rodiče.Když se probudila a plakala protože se jí zdál zlý sen, přišla leda její babička.Tak moc se jí stýskalo po mamince a tatínkovi.To ještě ani nevěděla jak moc vážně je nemocná.
Její rodiče si tou dobou užívali někde v tehdy západním Německu.Přítel Natáliiny matky měl nějaké známé na hranicích kteří je dostali přes českoněmecké hranice.
O tom, jak jejich dcera trpí neměli ani ponětí.Snad na ní zapomněli....
Už odmala každý měsíc Natálie jezdila k doktorovi.Její stav se musel pravidelně kontrolovat, aby věděli jak moc klesá kvalita plic a srdce.
Do školky Natálie nechodila.Babička s ní zůstala doma a starala se o ní.Domnívala se, že když bude dítě doma, nebude se tolik vyčerpávat.Na výkonnost plic a srdce ale nemělo vůbec žádný dopad to, jestli Natálie bude chodit do školky nebo ne.Výkonnost stále pomaličku klesala.
Po Natáliině nástupu do školy se to všechno trochu zkomplikovalo.Natáliina babička musela její vnučce zajistit to, že bude co nejméně nemocná, že se bude co nejméně vyčerpávat a další věci podobného rázu, co Natálii tenkrát přišly úplně nesmyslné.
To, že Natálie začala chodit do školy znamenalo ještě to, že babička jí bude muset vysvětlit plno věcí, které Natálie až do teď neměla vědět.Kromě toho, že Ježíšek který ji nosí dárky o Vánocích neexistuje, podobně jako další existence, co si babička vymyslela aby její vnučka pořád nemyslela na rodiče.Při hromadném vysvětlování ale musela Natáliina babička zabrousit i do horkého téma 'RODIČE'.
"Víš Natálko, tvoje maminka....jak bych ti to vysvětlila, abys to zrovna teď pochopila...." Babička se nadechla, že už konečně Natálii všechno vysvětlí, ale bylo to příliš těžké. "Dobrá, asi nějak takhle ti to řeknu.Když ses narodila, bylo okolo toho moc problémů.Dneska už víš že máš takovou nemoc na srdíčku a na plicích.Tam ale nešlo jen o tu nemoc.Tvoje maminka se nějak nepohodla s lidmi, co se o tebe starali....ne....tam kde ses narodila, tak tvoje maminka se prostě nepohodla s těmi lidmi.Musela odejít a nechala mi tu tebe...." Jedna z nejtěžších věcí co Natáliina babička kdy zažila právě přešla.Teď už jen zvládnout dotazy malé vnučky a konec jednomu z největších trápení.Alespoň dočasně.
Natálie ale neměla žádné otázky.Skoro beze slova se sebrala a běžela do jejího malého pokojíčku.Tam se vyplakala do velkého plyšáka, kterému už odmalička svěřovala svoje starosti a problémy.
Pro babičku ty nejhorší chvíle pomalu končily.Pro Natálii právě začínaly.Kdyby šlo jen o to přemýšlení proč maminka odešla a nevzala si jí sebou....Do toho všeho se ale připletla ještě škola.První slohové práce, hned jak se malí prvňáčci naučili psát, byly na téma 'Moje maminka' nebo 'Můj tatínek'....
Přešla zima, přešlo jaro a brzy nastala doba, kdy Natálie měla dostat své první vysvědčení se známkami za obě pololetí.Pro prvňáčka pěkné známky, pro rodiče důkaz o tom, že to jejich dítě bude asi opravdu po té lepší polovičce rodičů....
Natálka se těšila že babičce předloží krásné vysvědčení s ještě krásnějšími známkami a pochvalou za to, že Natálka se naučila nejlépe číst a psát z celé třídy.
Když ale Natálie přišla domů, seděla tam teta Kalíšková.Vlastně to ani nebyla její teta, ale nejbližší sousedka a tudíž nejlepší kamarádka Natálčiny babičky.
"Natálko, babičce se udělalo špatně.Musela odjet do nemocnice." Natálka se po těchto větách rozplakala a teta Kalíšková jí musela dlouho utěšovat.
Tak moc se Natálka těšila že babičce ukáže krásné vysvědčení, které teď nervózně žmoulala v rukou.
"Ukaž?No to je pěkné.Samé jedničky....To mám radost.Uvidíš, že až se babička vrátí bude mít ohromnou radost...."
Natálie strávila u tetičky Kalíškové dva dny.Pak se babička vrátila domů.Prvních pár dní byla slabá, ale z vysvědčení měla ohromnou radost.Slíbila její vnučce, že za tak krásné vysvědčení pojedou do Jugoslávie k moři.
A tak Natálie prožila týden u moře v Jugoslávii.Byl to jeden z nejhezčích zážitků z dětství....
Do školy se ale vracela zase s nižší výkonností plic a srdce....
Běžel čas.Z Natálie se stala vzorná žačka páté třídy.
Přijímací zkoušky na gymnázium zvládla hravě.Však za to také měla slíbené horské kolo a další věci.Její babička věděla, že jí nebude moct koupit kolo, protože Natáliina spotřeba kyslíku o hodně stoupla a plíce mezitím měly pořád menší a menší výkonnost.
"Čím je starší, tím víc se to zhoršuje.Obávám se, že ukončit nižší stupeň gymnázia ve zdraví bude ta největší překážka co jí v životě čeká.O dalších letech se dá mluvit jen jako o velkém a zatím málo splnitelném snu." Natálie věděla že je vážně nemocná, ale tyhle tři věty, co řekl doktor na její zatím poslední prohlídce se k ní nedostaly.Její babička si to nepřála.
Na gymnáziu si našla Natálie mnoho nových přátel, mezi nimi jsem byla i já.Už tenkrát nám byla trochu vzdálená, protože s námi nejezdila na lyžák ani na jiný podobný sportovní výcvik.Všichni jsme jí ale měli rádi.
"Babi, já chtěla kolo.Né novou tašku do školy." Natálie se maličko vztekala, když místo horského kola dostala nějaké věci do školy. "Natálko pochop, že při tvém chatrném zdraví si nemůžeš dovolit moc se vyčerpávat."
S příchodem na novou školu se změnilo moc věcí v Natáliině životě.Jednak vystřídala kamarády a pak se od nich taky naučila hodně věcí.
Její školní prospěch nebyl špatný, ale ani ne nějak extra dobrý.Její babička to samozřejmě neviděla ráda, ale chápala, že její milovaná vnučka už není malá holčička.
Tou dobou dokázala Natálie už mnohem rozumněji uvažovat o její životě.Proto jí jednou její babička řekla celou pravdu o jejích rodičích.
"Ale babi, já to nechápu.Když mámě bylo 16, proč nešla na potrat?"
"Tenkrát to bylo zakázané Natálko."
"Proč teda utekla?"
"Pohádaly jsme se.Chtěla tě dát do dětského domova, ale já to nemohla připustit když ses narodila s takovou nemocí...." Jestli si Natáliina babička poprvé myslela, že nejhorší chvíle ve svém životě už přešla, parádně se mýlila.Natálie byla velmi diskutabilní typ člověka.A tohle jí nešlo do hlavy.Musela o tom hodně mluvit, aby to dobře pochopila....
"Počkej...." Natálie náhle zbystřela. "Máma o mojí nemoci ví?"
"Ale jistěže, proto tě chtěla dát do toho domova...."
Tohle už bylo na Natálii moc.Vyrazila ven, na čerstvý vzduch, provětrat mozkové závity.-Jak s oblibou říkala.
Najednou si to nedokázala přebrat.Její máma, kterou vždy tak zbožňovala a čekala na ní, jí vlastně nemá ráda.-Tohle na ní bylo sice trochu složité, ale přemýšlela o tom. 'I kdyby mi to mělo mozek urvat, musím si to dát dohromady.'
Tohle pro ní byl jen začátek horší doby co si měla prožít.
Za dva roky, v tercii výkonnost plic o hodně klesla.Když chtěla Natálie vyjít nějaký kopec, musela se často několikrát zastavit, aby vůbec popadla dech.
V té době začala objevovat, že kluci jsou vlastně dobří kamarádi, někdy i víc než kamarádi.Tenkrát i poprvé zjistila na vlastní kůži co jsou to líčidla nebo barvy na vlasy a v neposlední řadě i cigarety.
Začala se hádat s babičkou....Vrcholem všech hádek bylo to, když jednou přišla ze školy domů a měla vlasy obarvené úplně na jinou barvu než původně.
"Tak podívej se Natálie.Dovolila jsem ti aby ses líčila, dovolila jsem ti abys chodila večer s kamarádkami do kina, ale tohle je vrchol."
Natálie teď měla kratičké černé vlasy.Původně je měla hnědé, ale moc se jí nelíbily k jejím zeleným očím.
Její babička prostě nemohla pochopit, že už to není ta malá holčička co má vlasy do půli zad.-Nechtěla nejdříve, aby se Natálie nechala ostříhat.Měla takové krásné husté dlouhé vlasy.Když přišla domů od kadeřnice, měla dvoucentimetrové 'háro' – jak s oblibou říkala.Potom ale přišla s obarvenou hlavou na černo.
Vypadala vlastně moc krásně.Když objevila všechny oční stíny a řasenky a tak.
"Vidíš?To je piha krásy." Smála se jednou do zrcadla, když jsem u ní byla a učily jsme se na písemku z chemie.
Po jejích menších změnách vypadala jako novodobý anděl.-Hodně nakrátko střižené černé vlasy, zelené oči, perfektní líčení (modré stíny, černé linky, černá řasenka a hodně červený lesk na rty).Prostě o ní někdo řekl, že vypadá jako anděl.Nebyl daleko od pravdy....
Tou dobou zkoušela i kouření.Jenže její babička jí jednou přišla na cigarety co měla Naty doma pod matrací v posteli a bylo zle.Nejdřív jí babička vynadala, pak se spolu strašně pohádali a pak Natálie utekla pryč.Tenkrát šla ke mně a plakala, že jí už její babička nemá ráda.
"Ale Naty, to není pravda.Kdyby tě neměla ráda, tak bys u ní nebyla."
"Jenže ona mi za všechno vynadala.Za sebemenší horší známku, za barvení vlasů, za kouření...." Natálie tenkrát vypadala dosti zoufale a já jsem se chtě nechtě musela přidat na stranu její babičky.
"Naty, vždyť máš nemocné plíce a srdce, mohla bys umřít kdybys kouřila." Dlouho jsem si tohle ale vyčítala, protože Naty po mně mrskla pohledem a řekla : "Stejně jednou umřu.Ty seš stejná jako ona!" Potom od nás utekla..Bohudík, vzhledem k tomu, jaké jsme byly nerozlučné a dobré kamarádky jsme se hned druhý den ve škole usmířily.

pokračování zde



Poznámky k tomuto příspěvku
Dusan (Občasný,Správce) - 1.10.2000 >
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter