|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Kontury se rozmlžují. Vychází z nich závoj vzpomínky, která - viz svobodná volba spektra výkřiků pohybů barev pohledů /vlny si vše pohazují semtam/ - nabírá na dynamice podobná neřízené střele. Bloudí v životě mémjiných hroty konce vše končí v začátku a co půle?, vzpomínky zavádějí do osudů směrů jež se odchýlily hlavně neaktivitou hlavních aktérů platí poučka pro motoristy o práci stěračů stačí půl ostatní řidič domyslí hlavně směr setře vše včetně mě zůstane záchvěv ošetřený vyříznutým jazykem ústní tradice a vakuem vzpomínky.
Hledám směry zdvihnu zrak obloha zaostřuje pohled potácím se zmalátnělý na obloze spatřím měsíc vzpomenu na příběh s postavami Onajá stojíme uprostřed návsi noci světa ve výši září otázkaodpověď v podobách blížedál rychle zabočit do slepých uliček drásavých vzpomínek vzhlédnu k malbě jež se nedůvěřivě odráží v očích mých okolostojících přivření víček nanese několik vrstev první druhá třetí nánosy se odlupují propadají do jámy z ní se ozývá skupina ohnutých slov, jedno narovná páteř rozhlédne se po ostatních začne žít sólo pochváleno schnoucími vrstvami ze všech stran se ozývá kritika spodních vrstev jedna se dere vzhůru zvlášť nevybíravým způsobem osočuje štětec barvy pohyby nápady pohledy tříštící se o skaliska pochybností vše odnesou zlomené štětce zničená plátna roztančené hektolitry alkoholu tuny cigaret výčitek hádek bezesných nocí... vše se pročišťuje vrstvou, barevnou, ve skutečnosti černobílou jež se štěpí na kousky každý hledí na svou polovinu chce ji urvat pro sebe nekonečným nekoncem a tak tomu /ne/bude navždy.
|
|
|