~ ELIŠCE ~
(Mlsný kocour)


Slečno, slečno!
Milujte mne aspoň chvíli!
Asi jsem blázen pošetilý,
se srdcem, které zaplálo...

Pohlédněte mi do očí,
povězte:
„Kde se toulalo?“

~

Z myšičky kočka dechberoucí,
kocouří duše předou,
polibek vzdušný, tak žádoucí,
tvé tělo nápovědou...

Když rozzáříš tvář úsměvem,
má rovněž pookřeje,
proč toužím být tvým Romeem,
řekni mi:
„Co se děje?“

~

Jsi nevinná jak padlý sníh,
tak něžná ve svém studu,
já dal bych život za ten hřích,
jsem oběť spících pudů...

Jsi jako louka svádivá,
květinou pro běláska,
o čem tvé nitro zazpívá...
pošeptej:
„Je to láska?“

~

Tolik máš moci - ještě ne - Žena,
však hlas již skvostné divy,
tlapičkou zatím nedotčena...
já, mlsný kocour, chtivý!

Jsi křehká jako rosa z jara,
ve snách tě verši svádím,
tvůj účes á la Divá Bára
myšlenky rozdovádí!

~

Mou básní opět bloudí víla,
to chybělo mé duši,
co ze spánku jsi probudila...
už starci nepřísluší!?



-----------------------------------------------------------



~ „RYCHLOKVAŠKY“ ~


Tak jste se navzájem vychválili,
„umělci“ přeplacení,
a snad už můžem jít!

Ač jste si role záviděli;
byli jste Bohem vyvolení!
Je k pláči tenhle shit!

~

Umělci umělí,
vy rychlokvašky z láku,
co smrdí rybinou,
talentem jste si zcela jistí;
nač ještě na něco se ptát?

Myslím, že pomohl by klystýr,
vždyť z vás jde utrejch, blbost, smrad!

~

Pak nachytáni v kretenismu
jste pyšní na ten vřískot dětí,
a jdete chrápat s pipinou.
Co můžete si více přát...

Vymyté mozky v optimismu!
Snad vám to děti prominou...
Toto je věčný úděl stád!

~

Tak zase zítra potkáme se...
To se svou hlavou v oblacích
už jiní budou spásat „slávu“,

a až se s věkem zastydíte,
tak poznáte,
jak bylo trapné ty kraviny nám povídat!

Být pro smích za fialovou krávu!
… a nebo hloupé voly snad?!