|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sedi slavik na vetvice a pokukuje po okoli. Najednou si vsimne slavice, jak se trapi v trni a tak zacne zpivat. Jeho zpev se rozliha lesem a ona ho zacne poslouchat. Uklidni se a pomalu vyhopsa z trni. Vzletne pak a sedne si vedle nej. Podivaji se na sebe a zacnou zpivat spolu. Jeji zpev je neskutecne krasny, protoze je krasna jeji duse a jeji srdce je velke. Najednou si slavik vsimne vanku, ktery kolem proleta. Ten vanek se mazli se slavici, jako by ji miloval. Ona ten vanke poznava, protoze ji provazi jiz dlouho. Zprvu si ho zamilovala, ale nyni ji zacina vadit. Slavik zavre oci a zacne zpivat o lasce a o spojeni dvou ptacich srdci. Za chvilku se k nemu slavice pridala svym nadhernym hlasem jez zastinoval ten slavikuv a slavikovi poskocilo srdce a oci se mu zalily slzami stesti. Vanek ale nemohl nechat slavicky zpivat. Proletel kolem slavice a nezne ji pohladil. Pak nevyslovnou prudkosti vrazil do slavika. Vanek jiz byl zarlicim vetrem. Slavik se snazil udrzet a soustredil se na zpev slavice. Za chvilku se slavik zaposlouchal...slysel jen ticho a vitr, ktery kolem nej proudil. Otevrel oci a podival se na slavici...ta vnimala jen vanek, ktery ji hladil a septal ji nezna sluvka. Na to vitr uhodil do slavika podruhe, ale ten jiz nemel sil a zacal padat...snazil se letet, ale vitr, ktery byl stale prudsi a prudsi, mu v tom branil. Otocil se a podival se na slavici...ta mela stale zavrene oci a poslouchala vanek...slavik jiz necitil naraz, kdyz s nim vitr uhodil o zem. Chvilku pred tim zemrel na zlomene srdce.
|
|
|