Překládáš slovo jednou na břicho, podruhé na záda.

Právník je ve věty skládá, jiný čichá nebo vychutnává.

Pouštíš je do parku, oploceného dvoru.

V zástupu, samotné, plné vzdoru.

Srdce z nich tluče, bolí hlava. Pláčeme. Smějeme se.

Slovo na stužce se s námi suše loučí. I to se stává.

Písmeno se ve slovech žení a slovo ve větách vdává.

Každý jejich vazby vidí jinak. Vysvětlení se nepodává.