Rezavé zámky otevřely.

Skřípotem starých bran a dveří.

Škvírou větry rozezněly

struny zapletené v keřích.

 

Chodby ožily, hlasy oněměly.

Jen zrcadla čeří.

Život vrátil, vrásky připomněly

čas. Neúprosně běží.

 

Kříže v řadě otupěly,

ledabylost měří.

Však co jí je a není?

Dál sčítají dny bez večeří.

 

Zámky povolily,

dřevo zcela teří.

Chodby se v mosty proměnily.

Srdce, srdce stále bijí. Věří.