Jak jsem psychicky zažila přístup Galaktické federace k stavům a problémům mojí mysli během
procesů čarodějnických multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací
proti Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky,
náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

Přístup Galaktické federace k problémům mojí mysli byl velice benevolentní, vstřícný, zároveň
však úsporně výchovný. Na jednu stranu mi dovolili, abych se „rozšoupla“ ve všech ohledech,
co se týká překonání hranic rigidního dementního myšlení starého věku, tzn. všech těch dob, kdy
nebyla celosvětově nahozena síť chápání esoteriky, mystiky a teoretického chápání
multidimenzionálního „pole“ časoprostoru, ve spojitosti s tezí zasahování mimozemských
společností do lidských dějin. Tzn. dosavadní alternativě oproti mainstreamového proudu, který
předpokládá materialistický ateismus, evoluční teorii, neexistenci mimozemšťanů a duchů, spoustu
zdiskreditovaných „bláznů“ a tupé děsivě slepé stádo správného „občasnstva“ k nastolení Nového
Světového řádu.

Co se týká kacířství a rouhání se, dovolovali mi vše a ještě přidávali. Věděli, že jen když alespoň
sama sobě přiznám, jakkoliv děsivým způsobem, co se děje, budu moci pochopit skutečné
souvislosti a reálie svého života, přijmout je a zpracovat. Necenzurují myšlení. Vědí, že jakmile
začneme cenzurovat myšlení a plný rejstřík výraziva, který popisuje realitu, jakkoliv je to
nesympatické, kritické, nebo dehonestující, nikdy se nikam neposuneme a začneme přijímat
pokřivené obsesivní ideologie, které falešným způsobem omlouvají a vysvětlují nevyslovené,
vědomě nezpracované reálie.

Co se týká „úsporně výchovného“ přístupu, který vůči mě realizovali, tak ten se týkal např.
pozorování jejich objektů. Samozřejmě, že jsem někdy trpěla šílenou nejistotou a chtěla si vynutit
jasný důkaz, ideálně nafocený. Oni mě však učili, že nic si nemůžu vydupat ze země, vynutit
a nevyhovovali mi. Základní princip v pozorování jejich existence, ne jen telepatické, ale i reálné
na obloze, je totiž pozitivně laděná vědomá komunikace beze strachu, napětí a paniky, s otevřeným
potenciálem mysli přijmout důsledky takového důkazu.
Nakonec jsem dosáhla i nějakých fotografických důkazů, že co vidím, se mi jenom nezdá a nemám
halucinace. Ovšem až po nějaké době, kdy jsem přijala jejich pohyb v multidimenzi.
Stávalo se totiž, že jsem je každý den viděla, každý den mi udělali nějakou tu „malou show“ na nebi
na přání a stejně jsem nevěřila, že tu jsou. Časem by mi mohli dělat každý den nad barákem
diskotéku na nebi a já bych na ně stejně pořád jen pokřikovala: „Tak kde jste?!“
Lidská mysl totiž není některé věci schopná tak rychle pochopit, jako je přílet mimozemšťanů,
při vší té likvidačně výhrůžné propagandě se v tomto momentu lidských dějin točí mnoho emocí
a dalších pohybů mysli a ducha, které naprosto zahlcují racionální mysl.
Ta pak není schopná přijmout, co vlastní oči vidí.
Proto jsme se s mimozemšťany z Galaktické federace ustálili v pozorování jejich objektů na
systému, kdy se objevují na polo-viditelné úrovni tak, aby mi s tím mohli dělat „pozorování“
ve spojitosti s telepatickou komunikací vždy, když budu potřebovat. Aby nerozpoutávali paniku,
protože kdyby tohle pozoroval někdo další a jejich technika byla viditelná na 3D úrovni, vyvolali
by paniku a toho se oni obávají.

Dalším prvkem jejich jednání s člověkem byl velký důraz na vlastní zkušenost, nesnažili
se přemlouvat, nebo krmit ideologií, ve válce jde vše na dřeň a tento přístup se nevyplatí.
Není nad zkušené bojovníky, kteří mají vlastní zkušenosti a vědí, proti komu bojují.

Ve válce proti Drakoniánům, což byla válka v multidimenzionálním prostoru týkajícího se naší
planety, jsem se např. setkávala s tím, že mi mimozemšťani z Galaktické federace nikdy neříkali –
tomu věř, tomu nevěř, ten je zlý, ten je hodný. Na všechno mě nechali přijít samotnou. Někdy jsem
na ně měla vztek a ptala se jich
– proč jste mě nevarovali, že tohle je zrádce, vždyť jste to museli vědět. ?!
Jejich odpověď byla taková, že dokud bych si na tohle nepřišla sama, nikdy bych nebyla schopná
toho nepřítele porazit, že to muselo být moje rozhodnutí a moje jistota.

Je to tak. Někdy nastávaly příšerně vypjaté situace, kdy vládl chaos a pokud by byl člověk
navedený, mohl by se instinktivně rozhodnout pod vlivem paranoidních nejistot špatně, kvůli
pocitu nejasnosti komu věřit, kdo lže, kdo ne. A jakékoliv „navádění“ by bylo přitěžující okolnost,
která by jim mohla paradoxně uškodit a jejich vlastní spojence nahnat do náruče nepříteli.

Co se týká psychologie a znalosti reakcí lidské mysli, evidentně věděli, co dělali a dělají.
I v současnosti neustále vyhodnocují stav lidské mysli. Nedovolí si např. oficiálně kontaktovat
lidstvo, dokud by hrozil „kultický šok“, tzn. směs náboženských, kulturně-kultovních extrémních
emocí, výbuchů euforie a odevzdání se, ve spojitosti se strachem a ohromením.
Neustále usilují o co nejracionálnější a nejrozumnější, klidnou atmosféru tohoto okamžiku.