Toto je můj pokus vysvětlit drakoniány, tak jak jsem je poznala v čarodějnických válkách o tento svět. Není to happy fantasy, myslím to vážně. Což je na tom to komický.


Tak jako má počítač hardware a sofware, tak má i vesmír hmotnou podobu a spirituální-duchovní program.

Toto vědomí vesmíru se člení – podle tzv. „Stromu života“ - na různé větve existence jednotlivých tvorů a prochází skrze dimenze až do trojrozměrného světa.

Každá živá existence má svoji naddimenzi – jakési své druhové rodiče.
Lidé nazývají vyšší duchovní příslušníky svého druhu jako anděly – bytosti obývající vyšší dimenze duchovního světa.
Naši bezprostřední „rodiče“ jsou mimozemšťani z galaktické federace, kteří obývají dimenze bezprostředně navazující na náš svět, jsou schopni „zmizet“ i se zmaterializovat v naší 3D realitě. I oni mají své anděly, své „rodiče“, ve vyšších dimenzích, než které obývají oni.

Mezi „světelnými“ bytostmi, nebo těmi, které považujeme za dobré, funguje princip podpory a spolupráce. Tzn. Vyšší dimenze podporují a milují ty nižší tvory a bytosti z nižších dimenzí milují a podporují své anděly. V této skupině bytostí a v jedné této „větvi“ bytí jsme my – lidé.

Existuje ovšem úplně jiná větev vědomí – a to drakoniánská, která funguje zcela opačně – z hlediska jakési „mechaniky kosmu“, to je i logické. Má za úkol se rozpínat všude tam, kde je temnota a tuto temnotu formovat, realizovat ji, organizovat ji a nechat ji ji projevit, proti bytostem světla. Je to tak proto, že někdo to doslova udělat musí – kdyby se tak nedělo, nebylo by možné proti temnotě bojovat, porazit ji, nic by neurychlovalo vývoj, vše by leželo v šeru bez jakékoliv dynamiky.

Drakoniánská linie se projevuje neúctou, opovržením a výsměchem a arogancí vůči všem nižším bytostem přináležející ke stejné větvi. Tzn. Výše postavení nenávidí a ubližují spodnějším dimenzím a drakoniáni z nižších dimenzí se bojí a nenávidí bytosti vyšších dimenzí. Neexistuje mezi nimi loajalita, jen strach. Pokud drakoniáni vyšší dimenze začnou doplácet na chyby nižších dimenzí, okamžitě je zruší, zavrhnou a nechají je zemřít, bez jakékoliv pomoci.

Na rozdíl od všeobecné temnoty, jejíž bytosti postrádají individuální vědomí a kam spadali i reptiliáni, mají drakoniáni individuální vědomí, s vlastním egem a karmou.

Jsou doslova „elita temnot“ - jako Warlock ve fantasy. Do těchto drakoniánských linií se rodí bytosti, které mají tak obrovské individuální ego, že se dostaly do sporu, nepokoje s kosmickým vědomím. Tzn. Stvořitelem – vědomím nekonečna, věčnosti a bytí.
Jsou to urvané, hazardérské bytosti, které stojí na samé hraně mezi definitivním pádem do temnot a návratem ke Stvořiteli. Proto se vydávají do surových, drastických osudů, aby mohli páchat zlo, aby mohli mistrně balancovat na ostří nože v rámci kosmického zákona.
Buď padnou do temnot, nebo se vrátí ke Stvořiteli.

Pokud se rozhodnou vrátit se ke Stvořiteli, umírají v drakoniánské linii a „řítí“ se z dimenzí dolů, až na tu poslední, kterou obývají. To se prý stalo Trumpovi :-) Možná i Grétě :-) Je to svým způsobem opak toho, co známe jako „pád andělů“ - což je skutečný pád a prohra. Pád drakoniána je výhra, hlavně pro něj samotného.



V multidimenzionálních válkách jsem si ověřila, že nemá smysl s drakoniány bojovat napřímo – to je bez šancí. Jediný způsob, jak dostat pryč drakoniány, je vyhnat temnotu, zvýšit frekvenční prostředí. Drakoniáni jsou tam, kde je temnota. Kde není temnota, tam nejsou drakoniáni.

Hodně nás potrápili, naši společnost a bohužel jsme jejich styly přijali za své. Je třeba to změnit.