SLUNCE


Tam na zahradě Slunce vadne:
„Ty Slunce vnadné, pojď sem k nám,
v listí jsi smutné, nenápadné;
i já se v stínu schovávám...."

Tam venku zářné Slunce hyne:
„Ach, Slunce vlídné, rád tě mám,
volám tě k sobě, Hospodine,
podržet štěstí nezvládám."

Život je krásný ve Slunci záři,
života stíny dlouží se,
v pekelném kotli voda vaří,
láska sevřená v kyryse.

Za oknem zlaté Slunce jasné,
já dávám přednost baladám,
v Ďáblových očích duše hasne,
života radost postrádám.

Život, jak Slunce, v listí leží:
„Blíž k nebi, Bože, plejádám“,
po kůži chlad jde - shluk na nábřeží:
„Sluníčko moje!“
Neváhám...