~ VZPOMÍNKO! ~


Tam kdes je život náš…
- u hrobu pučí vřes,
tvá láska, Bože můj,
nás opustila dnes!

~

Ohníčky očí mých navždy uvidíš plát,
po cestách děravých,
ve smutné době ztrát...

Přečteš si verše mé,
já lásku ti vyznával...
vzpomínky oživnou,
zas jako bych ti mával.

~

Veselou vzpomínku uchovej v paměti,
na to, co měl jsem rád, na tebe, na děti.
Na slzy pomysli jen tichou vzpomínkou,
na to, co zmizelo, na hořkost, bolest mou.

~

Nestojím o lítost, nestojím o proslov,
na jednom hřbitově tisíc je černých vdov…
U hrobu pochopíš, jak srdce osamí,
chodí sem přetvářka s černými páskami.

~

Ucítím kroky tvé,
když listím zašumí,
vůni tvou nepoznám,
to hlína neumí.

Nad rakví zazní mi tichounké sténání,
pro muže, již byli do „pekla“ vehnáni...

~

Stydíš se jako dřív,
dnes však už zbytečně,
na věčnost odešly vzpomínky společné!

Vzpomínat přísluší básníkům ztrápeným,
bylas mým životem,
zůstalas hrobem mým!

~

Loučím se naposled,
má Lásko nesmělá,
nikdy víc v životě nespatříš anděla,

protože NEVĚRNÁ zůstalas navždycky,
nevěrná vzpomínko
- osude tragický!