Ona:
Píši Ti znovu posmutnělá slova;
že velmi scházíš mi, můj drahý pane
že na srdci mám znaky Tebou vytepané
a na těle zase oheň, který z Tebe zbyl
v místech, co jsi dlaní vroucně pohladil
i ve kterých jsi mě něžně pomiloval…
On:
Smutný slova mi kurva nepiš!
Co rozbilo se, sotva slepíš,
jsme z Marsu. A vy z Venuše!
Já vzal jsem si tě, netuše,
že co nám zřejmé, to vám není.
Žena doufá, že muž se změní
a muž zas, že zůstane stejná.
Pravda je trpce obyčejná,
sen obou zůstane snem navždy!
(byť přesvědčit se musí každý) | 
