Ráno probudím se. Vídám Tě každičký den, Slunko krásné..
Pokaždé se otáčím za Tebou a přemýšlím kudy tam nahoru.
Jsi mi podivné, tak velké..
Paprskem polechtáš mne,
když nemám chuť se smát.
Zalezeš do tmy, když brečím,
bych nemusel se s Tebou hádat..
Jsi mi tak blízké,
kéž by ses mi mohlo i zdát..
Nálado oslnivá,
žhnoucí poupě,
spousta nových životů se Tě nadechne
a
žijem!
Okamžikem si Tě otočím dle svých představ
a Já budu nejšťastnějším mužem pod Tebou,
Hvězdo převeliká,
napohled tak malinká..,
mnou vysněná.
|