V marné naději, že prokousám díru
v předivu reality kafkovského vesmíru,
v nějž jsem byl vržen, coby proud genetických informací,
vysílám svou hmotu do labyrintu, kde se ztrácí
veškeré údaje o mé existenci.
Vřískám, lapen v propletenci
vinoucích se chapadel byrokracie
vysávajících mou příčetnost do baněk, kde uhnije.
Výsledný extrakt přivedou do varu,
vyvařená hmota pak ve formě nabude mozkovitého útvaru.
Vtlačí mi to do hlavy s použitím kleští,
všechno, co je vně i vnitř mé lbi tou bolestí třeští.
Všechno nasvědčuje tomu, že tak jako tak platit budeš.
Vlastně je úplně jedno, že fyzicky neexistuješ.
Visící cár kůže s hlavou plnou hoven,
vysáli mne, teď odpadku roven
válím se na skládce lidského odpadu,
vzezřením zapadám mezi tu humanoidní hromadu.
Vinen pouze svým narozením,
vyžírán parazity než v popel se změním.
Vlastně časem zjišťuju, že neúspěch už není
vůbec žádný překvapení.
Všeobecně: Vynaložená snaha znamená vždy profit,
vždy ale jen pro ty, co rozhodli se kvádro nosit.
Vázanka je metaforou démonických rohů,
věta: "Vždy rád pomohu!"
významem se rovná "Měl ses více modlit k Bohu."
Víš tak, že destinace je jistá,
vůbec ne eden, ne očista.
Vítej v Podzemní říši,
v němž k tvému jménu (ne hříchy!) si dluhy píší.
Vlastně i tvý jméno je psaný v numerech
vlastní tvou krví, místo inkoustu v perech.
|