Aljaška v plamenech, filmování reality v zájmenech, sex appeal ucítíte s tématy vůně v testamenech
magiku šamanů bublající v pramenech, Eden jeden jarní rozšafně s konexí kouzel nevpouzel se v ramenech
jsem prý vzácný ohrožený druh veden jako černobílý kruh, nejsem rafan, to rozezná i tvor Pandy
a není se mnou žádná potíž, jedu v praxi Asterixí a poznáte božství bojovnicky zocelující ♥ švandy
HIP HOP CONNECTION MAGAZINE
INTERVIEW, JULY 2002
Když
byl studiový hip-hop ve svých počátcích, jeden člověk měl pozoruhodnou
zásluhu na vývoji zvukových triků. Mělo to daleko od snadné věci, ale
dědictví Mantronixu bude navždy kolovat v žilách, v mých žilách…
Jestli
jste si třeba někdo sepsal seznam nejlepších dlouho zmizelých
umělců hip-hopu, tak by blízko vrcholu vyčníval Kurtis Mantronik. Na
základě dema s MC Tee podepsal kontrakt s vydavatelstvím Sleeping Bag
v New Yorku a zakrátko se vyšvihli na scénu s hitem „Fresh Is The Word“
na začátku roku 1985. Dál následovala řádka úspěšných singlů jako
„Ladies“, „Hardcore Hip Hop“ a „Bassline“, s prvními dvěma alby
Mantronix KM upevnil svou pozici jako jeden z nejvýraznějších talentů na
moderní produkování. Jakmile se zadařilo jeho hitům, tak také
pravidelně produkoval písně dalším rapperům jako Just-Ice, T La Rock a
Tricky Tee a v důsledku své druhé funkce ředitele A&R ve Sleeping
Bag podepsal v labelu smlouvu vydávání desek s EPMD.
Ale
jak jeho vazba se Sleeping Bag nabírala kyselou příchuť, nespokojený
Mantronix se vydal na novou pastvu. Výnosná smlouva s Capitol vyplodila
sice další tři alba, ale s poměrně větší ztrátovostí vloženého zisku.
Když se vyhořelý Kurtis cítil vyčerpaně, okamžitě změnil prostředí,
nakonec se znovu vynořil o pět let později inovující svoje řemeslo jako
producent / tvůrce remixu a pseudonymní umělec na funky housové scéně.
Teď
zakotvil v Británii, jeho poslední nahrávka znovu zabrousila k jeho
hip-hopové minulosti a ke kořenům charakteristického zvuku pro
Mantronix. That's My Beats!
maluje impulsivním zvukovým profilem oblast velikého jablka v půlce 80.
let a ve vzácném rozhovoru Kurtis vysvětluje důvod, proč je odhodlaný
zpátky nastoupit za mixážní pult.
HHC: Jak se vůbec uskutečnilo „That's My Beats“?
KM: Má
to tento průběh. Požádali mě, abych sestavil dvanáct skladeb, které mě
ovlivnily před tím, než jsem začal skládat svou vlastní hudbu. Přikývnul
jsem, ale nezačal jsem do chvíle, než jsem se dostal do vaší země, a
než lidi řekli „tohle je hodně zajímavá kompilace – tohle je přesně
hudba, co ovlivnila spousty lidí, kteří se v té době v Evropě věnovali
hudbě“. Je to pro mě důležité album, protože bez těchto nahrávek bych
nevěděl, kde by vůbec vznikal můj sound.
HHC: Odrážejí pro alba typické prvky disco, hip hopu a electra základní složky klasického zvuku Mantronix?
KM: Dostal jsem se do New Yorku v létě 1980 a
všechny rádio stanice servírovaly taneční hudbu. Celá scéna byla živá a
vzrušující. Šel jsem se projít po Central Parku a všichni skateři
ladili rádia na stanice s discem… takže jste tu měli všechny dunící
repráky naladěné na stejnou stanici a když přišly na řadu gramodesky,
tak jsem kvůli nim rád chodil do klubu. Bombardovali mě s disko
záležitostí a od prvního dne jsem znal „There But For The Grace Of God
Go“ od Machine. Ta dost dominovala. Takhle nějak zněl New York – musel
bys tu být, abys ucítil sílu celé věci.
HHC: Kdy nastoupil hip hop do srovnatelné pozice?
KM:
Hryzala mě blecha rapu. Na rádiu moc rapové desky nepouštěli, to byla
záležitost jen naživo v parku, kdy se dotáhli do ulice gramce a zapojili
se do zdroje elektriky u lampy. Můj známej v Brooklynu mě hodně
seznámil s celou hip-hopovou kulturou. Byl jsem oslněn tím, co všechno
dovedli tihle kluci dělat s vinylovou deskou. Existovalo strašně málo
rapovejch desek, jestli vůbec nějaká, kterou sis mohl koupit a
poslouchat, ale jsou tak jedna nebo dvě z toho období, kdy mohu říct
„okay byl jsem tady a tady jsem šel taky…“
A co obzvlášť dominuje?
KM:
„High Powered Rap“ od Crash Crew je rozhodně jedna věc. Byla jednou
z prvních rapových desek, co jsem slyšel. Vzpomínám si, jak jsem jí
slýchával v Roxy s Afrikou Bambaatou, Jazzy Jayem a všemi tanečníky
breaku. V té době zahrál Bambaataa všechno počínaje The Clash, až po
Funky 4 a Crash Crew, pak zahrál Parliament a Funkadelic a necelých 4 000 lidí mu na to pařilo! To byla divoká jízda.
HHC: A co Tvoje electro výběry?
KM:
Uprostřed celého poslechu všeho toho disca a hip hopu se dostává do
popředí Ruichi Sakamoto s písní Riot In Lagos. To bylo naprosto potrhlé!
Disco stanice hráli tomuhle podobné věci a Bostich od Yello – tohle už
dneska neskládají, proto to tehdy byla tak nádherná doba. Byla to velice
pestrá scéna. O pár let později Art Of Noise vydali Beatbox a to bylo
neuvěřitelné. Byla to elektronická kompozice s výraznými hip hopovými
spodky. Tehdy jsem začal experimentovat s nástroji a vytvářet svůj
vlastní styl.
HHC: Uhodil jsi do zlaté svým prvním demem. Co se vlastně dělo?
KM: Chtěl
jsem být DJ, ale nikoho na scéně jsem neznal, tak jsem dostal práci
jako pouštěč desek v jedné prodejně v centru Manhattanu, jmenovalo se to
tam Downtown Records. Jednoho dne mi povídá jejich stálej zákazník:
„Víš co? Mám doma udělanej beat, ale sháním rappera“. Takhle jsem pak
potkal MC Tee. Probíjeli jsme se s osmi stovkami dolarů společně a
natočili jsme první demo. Všechno v tom tak dobře neznělo, tak jsem se
rozhodl prohnat to stereo ekvalizérem v obchodě. Potom už znělo
fantasticky.
HHC: Jak ses dostal ke spolupráci se Sleeping Bag?
KM: Will
Socolov, majitel, jednoho dne přišel a můj šéf mu říkal: „Chlapci mají
pěkné demo, chceš to slyšet?“ dal ho Willovi a další den se vrátil a
říkal: „Tohle se mi dost líbí. Já půjdu a pohovořím s partnery, chci
tuhle desku vydat.“ To mě dost potěšilo, protože to bylo první demo, co
jsem dělal. Chtěl se mnou podepsat smlouvu, tak mě zavolal do studia,
abych připojil na desku scratching. Ptal se: „Víš, co máš dělat, OK?“ a
já jen kejvnul „Yeah“. Skončili jsme to tak, že jsme vydali „Fresh Is
The Word“ a tím jsem začínal.
HHC: Překvapil vás jeho úspěch?
KM: Tahle
deska měla v New Yorku masivní ohlas. Vyšvihla se v rádiu a tím
kompletně explodovala. Bylo to tak velké, že téměř každá rádio stanice
to hrála nejméně šestkrát až sedmkrát za den a to je moc. Hráli jsme
také po klubech – docela často ve stejný den. Bylo to asi takové:
v deset zahrajeme v Roxy ve dvanáct v Red Zone a tak dál. Kamkoliv jste
vyrazili ve městě, slyšeli jste to z rádia nebo z aut, která se
proháněla.
HHC: V kruzích hip hopu spočívá tvá reputace na prvních dvou albech Mantronix. Řadíš je ke svým nejlepším pracím?
KM: První
album Mantronix bylo dost případ typu „pojďme se dát do práce a zkusíme
si pár věcí.“ Bylo to spíše jako EP. Neměl jsem žádné nápady, jak bych
udělal celé album, tak jsem si zkusil napojit do sebe megamix. Nikdo to
přede mnou ještě nedělal, ale vlastně jsme ho natočili proto, abychom
zaplnili místo. Daleko větší snaha na album bylo Music Madness. Od
počátku jsem chtěl, aby bylo více elektronické a experimentální, protože
něco takového nikdo v hip hopu nedělal. Skončilo jako kvintesenční
Mantronix. Když ho dnes slyším, pořád z něj mám radost.
HHC: Jestli bys mohl vybrat jednu určitou píseň Mantronix z té doby, která by to byla?
KM: Tak
určitě podle mého Who Is It a možná Hardcore Hip Hop. Who Is It
jednoduše vzniklo tak, že jsme dělali rap na hotovej beat. To znělo
nudně tak přesně na konci session jsem se rozhodnul, že připojím i
zvučnej syntetizér. Už jsme míchali skladbu – bylo to přes hodinku na
konci session a za hodinu jsme platili $125
– když jsem řekl, „tak tohle fakt nešlape, dejte mi keyboard“ a
uzavřeli jsme to za dalších 45 minut. S peckou Hardcore Hip Hop jsem
chtěl udělat něco o dost drsnějšího a je to poprvé, kdy jsem slyšel
vyslovit termín electro. Tahle věc skloubila hip hop s elektronikou,
bylo to rychlé a zafungovala.
HHC: Co se stalo špatně, když jsi podepsal smlouvu se značkou Capitol?
KM: Podepsat
smlouvu u Capitolu byla naprostá masivní chyba. Z jejich pohledu jsem
byl jedním z nejlepších producentů široko daleko. Chtěli si užít
s rapovou hrou a skončili tak, že na mě hodili peníze. Ale nepochopili
to – byli zapojeni do něčeho, co bylo na bázi hype.
HHC: Byl jsi zklamán z alba In Full Effect?
KM: Ano,
nebylo to silné album. Bylo složité ho točit, protože jsem jezdil po
světě. Tee byl také součást vzniku, ale nemohl jsem ho usměrňovat co se
týče dostat ho do studia v určitý čas. Měl jsem velké pochyby s tím, co
jsem vytvořil. Já byl v uzavřeném světě, měl jsem všechny tyhle prachy a
právníky a účetní kontroly a všechny lidi, co z toho těžili a nevěděl
jsem, komu můžu věřit. Třeba u skladby Simple Simon – o té si všichni
mysleli, že zaboduje i v zámoří a jen já jsem z ní byl rozhozenej.
HHC: Co jsi udělal s výhodou zadní strany?
KM: Já
myslím, že se hitům dále dařilo. Je to obousměrná věc. Byli by
zaplatili spoustu peněz, kdyby chtěli moje služby. Desky byly umělecký
zážitek, ale Mantronix byla spousta těžké dřiny. Sralo mě, že jsem tři
ze čtyř dní v kuse dělal na rapové desce a pak rovnou na taneční
nahrávce, tak pařba na párty musela jít někam stranou. Možná že kdybych
se zeptal Willa, zda peníze co mi potom nabízeli, byly opravdové, řekl
by mi „Yeah a udělali jsme chybu, že jsme se od sebe odtrhli“.
HHC: Po problémech s Capitolem jsi vypadal, že jsi někam zmizel, co se stalo?
KM: Vypadl
jsem ze scény v letech od 1991 do 1998. Přestal jsem skládat hudbu,
protože jsem se cítil vyhořele. Musel jsem řešit několik legálních
problémů a to si vybralo na mě svou oběť. Začal jsem s hudebním
průmyslem ve svých 17 – pracoval jsem ve prospěch labelu Sleeping Bag
den co den a vůbec mi nezbývalo volno pro sebe. Někdy jsem ve studiu
zůstal rovnou na dva nebo na tři dny a přespával jsem tam na podlaze,
protože jsem nechtěl ztratit svoje seřízení na pultu… po čase jsme
z toho místa vyšli a byli jsme zelení! Začal jsem to těžko snášet a
eventuelně jsem začal uschovávat spoustu věcí. V módě začal kralovat new
jack a ten začal přebírat house.
HHC: Jak se změnilo působiště, terén?
KM: Tehdy
mi začalo opravdové odtržení. Všechno se změnilo. Najednou jste měli
rapové kluby a housové kluby a radiostanice už nepouštěly pestrou směsku
– spíš jeli hip hop s R&B. Já byl zvyklý nastolovat trend a ne ho
následovat. Musel jsem se odnaučit svůj způsob tvořivosti a to je dost
těžké. Lidi řekli, že mám už zastaralej zvuk a pak po šesti měsících
jsem se vzdal. Dělal jsem do spousty jídel a v podstatě jsem dál
nepovažoval, že zůstanu v byznysu.
HHC: Co způsobilo tvůj návrat?
KM: Jednu
noc zašel inženýr, se kterým jsem pracoval, na malou poradu. Představil
mě jednomu člověku, který se ptal „Proč se nechceš vrátit? Všichni tvůj
zvuk samplují…“ Neměl jsem konkrétní nápad, a ten člověk mi řekl „Ty
máš obrovskej ohlas u lidí, co tě následují“. Vážil jsem se svým břichem
hrozných 280 liber,
ládoval jsem se jídlem, přemýšlel jsem, že tohle už nemohu dopustit.
Ten člověk mě chtěl zastupovat a dohodil mi, že udělám remix pro Future
Sound Of London. Tak jsem ho udělal, měl docela ohlas a zase jsem se
začal do toho dostávat. Udělal jsem nějaké věci na scéně electro a drum
& bass, pak jsem začal plodit disco a to je v téhle chvíli meta, kde
jsem.
HHC: Jak se hip hop rozvíjel od éry klasik Mantronixu?
KM: Myslel
jsem si, že by měla být produkce a rapování ve stylu o mnoho víc
důmyslnější, než aby místo toho zase opakovalo cestu ke kořenům. Era ve
které jsem se vyvíjel, všechno bylo o pevném rapování jako zvládal LL
Cool J – všichni měli snahu zkušeně udávat tón a mít rytmus. Později
jsem slyšel rapovat lidi a připadalo mi to jakoby texty četli z knihy a
těm blábolům se nedalo rozumět. O něco lepší zkušenost mám s lidmi jako
Timbaland, ale já jsem prostě z odlišné éry.
HHC: Proč jsi se rozhodl, že se usadíš v Británii?
KM: New
York se odchýlil od toho být hlavním centrem zábavy a změnil se na to
nejhorší místo. Starosta Giuliani ho v podstatě zazdil. Zavřeli tu
všechny kluby – teď už existuje jen několik barů, kde se hraje hudba.
Částečně to byla výhoda, když neurčití podivíni a individua chodili
ulicemi. Mělo to správný charakter, teďko je to tam strašné a já tam
bejt nechci. Jsem tu zatím chvilku a začínám cítit zase oheň. Chci se
zase zapojit do hry. A jednou, až to budu cítit, se vrátím zase
s nakopávajícím hip hopem.
…Jeho album „That´s My Beat“ vyšlo na značce Soul Jazz
MANTRONIX PRO MYLADY ALŽBĚTKU 1988:
SIMPLE SIMON (YOU GOTTA REGARD) = JEDNODUCHÝ ŠIMONE (MUSÍŠ BRÁT VELIKÝ ZŘETEL)
Dříve než vysypu ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat posaď se v ohnivosti vášně a opakuj, co je na tom tolik něžné protože mému jazyku není těžké porozumět musíš poslouchat, musíš brát zřetel
Tak tak dříve než vysypu ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat posaď se v ohnivosti vášně a opakuj, co je na tom ne zběžně to něžné protože mému jazyku není těžké rozumět musíš poslouchat, musíš brát zřetel tahle parta, my držíme cívku a prut duo osmdesátých let a MANTRONIX je komando tak prožívejte zábavu váš úsměv bude pro nás výdělek jsme ve vysílání televize pro všechny vaše oči týrající příkazy mezi byrokraty naše motto je láska shůry dána je dána a není nutná můžete si jí vzít nebo si jí posouvat kupředu levá, kupředu pravá jako rukavice, hodí se jen, když je pro rukavici správnej pocit tak jestli pocit vyhovuje vaší chuti, pak se zakousněte rozkošně je to jen fér potěšení hudba je jasná stačí druhý krajíc, druhá porce toho, co je tak vzácné nenahrazujte jen, co jste viděli používejte váš úsudek mozku protože handicap je dán těm, co žádnou pointu úsudků nemohou najít
Dříve než vysypu ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat posaď se v ohnivosti vášně a opakuj, co je naprosto jednoznačně něžné protože mému jazyku není těžké porozumět musíš poslouchat, musíš brát zřetel knížtička (návod) Jednoduchého Šimona na to jak klesat ke dnu protože Jednoduchej Šimon sepsal knihu, tak já jsem sepsal verše v módě, která je vyšinutá ale přijímaná jako potěšení nám říkají MANTRONIX a my nikdy neumíme být smutní
Dříve než vysypu ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat posaď se v ohnivosti vášně a opakuj, co je pro kočičku s kocourem něžné protože mému jazyku není těžké porozumět musíš poslouchat, musíš brát zřetel návod Jednoduchého Šimona na to jak klesat ke dnu protože Jednoduchej Šimon sepsal knihu, tak já sepsal verše v módě, která je vyšinutá ale přijímaná jako potěšení nám říkají MANTRONIX a my nikdy neumíme být smutní
Zřídkakdy nás zmírní, na mě většinou pějou samou chválu s radikálním stylem který překonává, co je představené už vy se potkáváte s touhou mojí siláckou formou ohně předvídám přicházející skandálek požívám naprostou moc ničím naprostou převahu jako sen ve výzkumu z právě prozkoumávané planety moje každá obava si vezme z toho formu jako tvoření zlata tak metalické na dotyk fungující s apetýtem překypuje, unáší se bujností svítí, jako by slibovalo báji co se hodí dobře do všech mých textů fráze ČLOVĚKA dost chytrého na to, aby věděl a k tomu silného, aby se rozvíjel potkávám všechny potřebné plýtváním konzumní společnosti inspirovali oni lidský výtvor života tradice je dál sešlá, vyčerpaná s plánem a šancí vyzkoušet protože jestli on může dělat tohle, tak i já můžu být oceněn na hodnotu se strachem božský opar božská mlha a zapálit jiskru tam, kde je tma a pokračovat s posedlostí
Dříve než vysypu ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat posaď se v ohnivosti vášně a opakuj, co je tvému naturelu něžné protože mému jazyku není těžké porozumět musíš poslouchat, musíš brát zřetel
Dříve než vysypu ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat posaď se v ohnivosti vášně a opakuj, co je pro kočičí rodinku něžné protože mému jazyku není těžké porozumět musíš poslouchat, musíš brát zřetel
SING A SONG (BREAK IT DOWN) (ZAZPÍVEJ SI, VYKLOP TO)
Zazpívej zahlahol zazpívej oh nebo zazpívej proč zazpívej na písničku, zazpívej, že písnička jsem já mistr v závodu vůdce tempa a rychlosti ani známka po ostudě „ZATRACENĚ“ natolik obyčejný prostor povím vám tohle protože já chci, aby mi nic neuteklo abych byl dokonalé štěstí, to vyžaduju a na tom lpím tak obvyklý jako je apetýt díky mně rozpohybujete svou figuru tak už sundejte prst ze spouště vaší zbraně díky mně pocítíte škubavost a povalujete se víc, když váš stín mohutní ten pokračuje nedozírně ten hmatá po noci znovuzrození je on, přízrak když světlo září lítost je možnost rozvod je prohra učíte se odpovídat nebo přihrát každou otázku, co škrtáte tak honem pojďte a zazpívejte píseň naučte se poznání k otázce která není správná ani špatná berte to jak to chápete ale nejdříve musíte vědět proč král vládne v písničce a ano, písnička jsem já
Zazpívejte na písničku zazpívejte jemně nebo hlasitě jako světlo, které září z energie mraku plavíme se na obloze a tma zobrazuje Noemovu archu jako pár jsme zachráněni když vstoupíme na palubu tohle je umění a zraje do lepšího tvaru zaplní se jako dopis s příběhem líčícím slávu a nádheru s výpravou (scénérií) od skladatele já všemohoucí lépe známý jako já vyrovnávám co je moje a jsem tak rozhodnutý vyzkoušet být nevědomky i filozofickým básníkem vzpomínám to, co mi chybí, když to ukazuju sobě samému… zábrana je lék který musí být pocítěn a projevoval se jako každá náprava jsem potlačený všemi triky jako citlivý optický klam naředěný mixem tak honem pojďte a zazpívejte píseň naučte se poznání k otázce která není správná ani špatná berte to jak to chápete ale nejdříve musíte vědět proč král vládne v písničce a ano, písnička jsem já
Zazpívejte zahlaholte zazpívejte pro Soulové veličenstvo zazpívejte na písničku, protože je čas zmizet odpočívám a odkládám si prádlo beru si časopis, pročítám si tisk medituju na bedně svádí mě život, láká mě víra a nehodlám si stěžovat když přemýšlíte o MISTROVI HŘÍCHU pamatujte si učence v duši za hledáním hranice dynamická budoucnost ten kdo fascinuje jako vyzrálej dělám povyk nejsem v klidu a to proto, aby ustal můj hněv takže klid v duši může upřesnit kauzu kauzu být cokoliv rozlišující a chytrý tak prudký když mlčím jako nespatřený terror dám ti kudlu na krk miláčku tohle můžeš uvést jako příklad a udeřit mít říz já zanechávám po sobě zlomek naděje protože jsem všemohoucí a písmenko í uzavře, co ze mě vyplývá
CO BY ŘEKL PYTHAGORAS DVACÁTÉMU DRUHÉMU PROSINCI JAKO SIMON TOHOTO STO–LETÍ?
Zlato se zkouší ohněm, vizáž tygřice deluxe edice, muž docela příjemnou ženou
gramáž odvážně odpálenou ozvěnou, kreativní nápadník s 007 lascívní pekařkou Xenou
cenzurní programy či vystavená stagnovaná stěrka stěnou, vysoké pásmo hor horní ozvěnou
nahradíme gram serenád velkou galaktickou sochou, která nebude škálou tak oslnivě plochou
kázání k mladým obvykle s trpkým vínem, odepsaná alegorie vytušeným stínem
pryč s wich vychcánkem ze sedla dětinské kobyly, u mě není Lucky Luke bolestínem
zlato se pojí s ohněm, vizáž s dvojí mileneckou obměnou, Toy ok = kojot vyčichlým hermelínem
gramáž odvážně naváženou trhavinou, jen zlato kocouří zčerná a nesplývá s vavřínem
zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou, Ježíš milostnou scénou s Máří Magdalenou
ponechme stranou Sultánův harém, odkaz Vašich Betty oslnivých třpytek na obraze starém
vůně a statě, statě a vůně: „Sezame, otevři se lotosově“ Konkubíně poskytni parfém
Salvatora Dalí a nábožný obtisk mozaiky z architektonických magnetů magie Barcelony
budoucnost je nedostavěná ctnost Katedrál, plánů zkusit přizdít fanfaróny
lobbisty a jejich čelisti, národní zájmy obestřít výbušninou jednoho ženisty
co nebojuje proti slabšímu, jen proti nemorálním zvěrstvům žvanících návyků sadisty
zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou a motorka na říznuté zatáčce
motorová estráda nebo serenáda jede, přírodní zákon s namočeným jazykem v omáčce
HIP–HOP je výpravný benjamínek už skrze čtyřiačtyřicetiletou razanci se slibnou kariérou
banjo je výsadou trampů a country komunita u ohňů s doširoka wabi babykarotkou voliérou
i navzdory vzorné hygieně dál koketujete s kazem i kazu–vzdornou jazzy bonboniérou
nehysterčete tak ve světě dramatických profitů a daní podložených byrokratickou bariérou
zhasněte to nepovedené ústrojí u smutečního Údolí, rozžehněte OH, oktávu ohnivou premiérou
zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou, Pythagoras by jančil a tančil numera až nadoraz,
a zbytek už je značně komorní jarní nevykoukanou snad nevyfoukanou svíčkou: pro dva kantilénou funky Jungy, Mantronix pro zvonky, Del tha jako delta funkee lední medvěd ledoborec Funky Homosapien snack anténou
Georges Méliès jako mílius s uhrančivou skotačivou kamerou v malíčku na malířku a Extázi Mylady Jungy hrnčířku hrnu
do ní jen hrnky jako trnky brnky, ale rád bych její novoroční Dvořákovu
symfonii s punčem i s puncem sbližování našich úžasných koníčků
GEORGES MÉLIÈS (= NAROZEN 8.12.1861, kdyby byl jako Jirka 12/8, je to zcela naopak... Vynálezce filmového dobrodružství) INSTINKT, Šimon Šafránek 8/2012
Vynalézal
kouzla, pak i kamery. To vše, aby co nejpřesněji zachytil lidské sny.
Syn obuvníka Georges Méliès byl výjimečným průkopníkem kinematografie.
Režisér Martin Scorsese mu vzdal poctu na oscary nominovaným filmem Hugo
a jeho velký objev.
Starý
pán sedí v malém nádražním krámku a klepe kosu. Obklopen cetkami si
hraje s natahovací myší. V jeho tváři je zaseto pár hlubokých vrásek,
ruce ale vládnou jemnými gesty. Snadno pochopíte, že stařec byl kdysi
něčím mnohem víc než pouhým vetešníkem. Byl eskamotérem. Pravým
kouzelníkem, mužem, který lidem servíroval něco, co nikdy předtím
neviděli. Martin Scorsese dokázal starého pána zobrazit kromobyčejně
živě, navíc mu dal tvář Bena Kingsleyho, který jako kdyby Georgesovi
Mélièsovi z oka vypadl. Z toho měsíčního, které Mélièse proslavilo
nejvíc? Jistě, záběr na tvář měsíce, jemuž do oka vletí lidská raketa –
to byl obraz divoké představivosti, triumf kinematografie jako nositelky
zážitků, které dosud byly vyhrazeny jenom snům. Georges Méliès přitom
začínal jako švec – i když k obyčejnosti měl i tehdy hodně daleko.
A pak přišel kouzelník
Mélièsův
otec Jean-Louis-Stanislas byl obuvník a jeho matka Johannah-Catherine
byla dcerou váženého ševce, který dodával zboží na holandský královský
dvůr. Pak mu dílna vyhořela a rodina se stěhovala do Paříže. Tam se
v jedné továrně na boty mladí potkali a ze dveří už šli společně.
Mélièsovým se brzy narodili dva synové. Otec měl vynalézavého ducha,
vymyslel nový typ mechanického stěhování, práce mu šla od ruky. Krátce
před Vánocemi 1861 se jim narodil třetí potomek – Georges. Rodiče ho
v útlém věku poslali na prestižní lyceum, odkud jej vyhnalo až
bombardování za prusko–francouzské války. Už tehdy si prý malý Georges
spíš než z učitelského výkladu všímal svého sešitu, do něhož pilně
skicoval, kde se co šustlo, a vyráběl jeviště pro marionety. S jejich
výjevy pak rád oblažoval jakékoli publikum.
Obzory
malého klučiny se rozevřely jako opona, když v deseti letech poprvé
viděl kouzelnické představení mistra Roberta Houdina. Ten fascinoval
davy dosud neslýchanými kousky, u kterých si pomáhal nejnovějšími
výstřelky techniky (elektromagnetismus) nebo chemikáliemi (éter). Robert
Houdin si okolo sebe vybudoval takovou auru, že když později jeden
americký kouzelník maďarského původu hledal profesní jméno, rozhodl se
pro řízné Harry Houdini (a Beastie Boys ho s vervou nakopali do zadku).
V neposlední řadě se pak vynalézavým Francouzem inspiroval Christopher
Nolan při režírování dramatu Dokonalý trik.
U verpánku nebudu
Přes
okouzlení magickými triky se Méliès chtěl živit poněkud přízemněji –
toužil být malířem. Pro praktické rodiče však něco takového bylo příliš
éterické: „Půjdeš dělat štekle!“ Od
rodinného verpánku ho na čas osvobodila vojna. Narukoval do kasáren
poblíž Robert-Houdinova působiště a každou volnou chvilku trávil se
starým géniem. Když si odkroutil tři roky ve zbrani, otec poslal
Georgese do Londýna, aby se zdokonalil v angličtině a taky aby tam
otevřel novou pobočku rodinného podniku. Mladíka nebavilo ani jedno, po
večerech utíkal pookřát do divadel. Zaujala ho zejména kouzelnická
představení mistrů Maskelyna a Cooka. Tihle dva přišli jako první
například s iluzí levitace. Maskelyne pak svůj vynalézavý talent
prokázal i jinde – navrhl třeba záchodový automat na mince. Svět
britských eskamotérů udržoval v Mélièsovi plamen zažehnutý
Robert-Houdinem a mladý muž čekal na příležitost, kdy bude moct pro svou
vášeň naplno vzplát. Do Paříže se vrátil v roce 1885, úspěšně se
ubránil rodinnému tlaku, aby si vzal za ženu bratrovu švagrovou, a
raději se oženil s dcerou jistého rodinného přítele, která vládla tučným
věnem.
Pak se obraz rozhýbal
O
tři roky později se starý otec rozhodl předat firmu synkům. Georges
nelenil a svůj podíl okamžitě prodal bratrům. Obratem koupil divadlo
Roberta-Houdina. V té době už měl za sebou několik vlastních veřejných
vystoupení a i jako nový majitel divadla se činil jako výkonný umělec.
Během několika let vymyslel desítky nových triků, do představení zařadil
komiku, již viděl v Londýně a francouzské publikum na ni uslyšelo. O
přestávkách diváky bavili automatonové, natahovací mechaničtí roboti, ať
ve tvaru lidí anebo zvířat. Koncem devatenáctého století byla tahle
hýbající se stvoření v Paříži v módě, jejich výrobě se věnovalo hafo
firem.
Kolečka
zaběhaného světa se zasekla až 28. prosince 1895. Méliès tehdy vyrazil
na první veřejnou filmovou projekci, jíž bratři Lumièrové uspořádali
v pařížském Grand Café na bulváru Kapucínů, kde dnes stojí hotel Scribe.
Na plátno se promítala fotografie s pouliční scénou. Náhle se dala do
pohybu, kůň s povozem se hnali na publikum. „Seděli jsme tam s otevřenou
pusou, užaslí a neschopní slova,“ vzpomínal na to Méliès později.
Okamžitě bratrům Lumièrům nabídl deset tisíc franků za jednu kameru.
Nedostal ji a musel se podívat po konkurenční technice. Obstaral si
anglickou kameru. Zároveň v divadle začal promítat krátké filmy Thomase
Edisona.
Pornu se nebráním
Podle
koupené kamery si Méliès brzy vyrobil vlastní, když jeho mechanici
rozebrali několik Mélièsových automatonů. V tehdejší překotné době
v Paříži ještě nebyly filmové laboratoře, a tak Méliès nakupoval
v Londýně hrubý neperforovaný film, který se musel naučit vyvolávat.
Filmařina byla v plenkách, stejně jako autorská práva. Kopírovaly se
kamery i celé filmy, jež zatím postrádaly děj. Ovšem zatímco například
Lumièrové vyslali kameramany do celého světa, aby zdokumentovali
přírodní i lidské krásy, Méliès se ve své společnosti Star-Film věnoval
zábavnímu programu. Už od prvních experimentů přicházel na zajímavé
efekty – například když se mu v půlce záběru zasekla kamera, nezávisle
na Edisonovi objevil stoptrik. V roce 1896 si Méliès začal na předměstí
Paříže stavět vlastní ateliér. Byl to vlastně obrovský skleník, aby
průhlednými stěnami dovnitř pronikalo co nejvíc světla. Kostýmy i
make-upy se tehdy ladily do odlišných odstínů šedé, aby filmaři na
vyvolaném filmu nežasli překvapením – barvy mohly na černobílém filmu
vypadat všelijak. Méliès byl velmi pilný, do studia přicházel v sedm
ráno a celý den se věnoval tvorbě kulis a přípravě scén. V pět hodin
shodil montérky, odjel do města, aby už v šest byl v divadelní
kanceláři. V osm už stál na jevišti, o pauze skicoval kulisy. Víkendy
pak věnoval natáčení. Jel jako drak, do roku 1913 natočil 531 snímků.
Vyzkoušel si každý myslitelný žánr, nejvíc si ale vyhrál s pohádkovými
dobrodružnými příběhy. Sám v nich také účinkoval, pro ostatní role
využíval ansámbl svého divadla. Objevil v něm i svou múzu, herečku Jeane
d´Alcyovou. Mélièsovi se náramně zalíbila a později se stala jeho
druhou ženou. Tak jako konkurence, i Mélièsova firma vyráběla
pornografii. V jediném zachovaném kousku se Jeane d´Alcyová svléká do
tělového trikotu a pak se koupe. Už v nejranější éře kinematografie také
existovala reklama, Méliès točil spoty na čokoládu i kořalku.
Zpátky k podrážkám
Postupem
času byly Mélièsovy filmy náročnější a delší. V roce 1899 se pustil do
ambiciózního kusu Dreyfusova aféra, v němž se věnoval židovskému
kapitánovi francouzské armády, který byl neprávem obviněn ze zrady. Při
promítání se nevrlí diváci porvali. Téhož roku natočil Méliès pohádkovou
Popelku, čímž okouzlil publikum v Americe. V roce 1902 potom natočil
svůj neslavnější snímek, Cestu na Měsíc. Trvala celých 14 minut, což byl
režisérův rekord, a stála deset tisíc franků. Méliès prodával černobílé
i ručně barvené verze. Ve Spojených státech se ale Mélièsovy zisky
tenčily. Filmovému průmyslu tam dominoval Thomas Edison, a když viděl,
jak se Francouzovi daří, snažil se ho vyšachovat ze hry obchodními
zákazy. Ukázalo se však, že snadnější bude Mélièsovy filmy rovnou
kopírovat a promítat bez povolení. Méliès proto otevřel kancelář v New
Yorku a poslal bratra Gastona, aby si s americkými piráty vyřídil účty.
Méliès
dál chrlil jeden film za druhým, po roce 1905 se mu však pomalu
přestalo dařit. V jeho dobrodružných fériích se opakovaly na chlup
stejné motivy, omílané příběhy se okoukaly, estetika výpravných kulis
začala nudit. Tvůrce se však nezdával. V roce 1910 podepsal smlouvu
s distributorem Pathé, kdy dostal velké peníze nejen za distribuci, ale
podstoupil též právo posledního střihu. Měl velké plány, a tak mu
nevadilo, že se zaručil i svým domovem a studiem. Režíroval velkolepá
Dobrodružství barona Prášila, Dobytí pólu – a místo potlesku ho čekaly
jen velké ztráty. Pathé proto začali jeho filmy sestřihávat podle svého,
dokonce si na to najali Mélièsova ústředního rivala Ferdinanda Zeccu.
V roce 1913 Méliès s Pathé skončil. Bratr Gaston zatím natáčel krásy
Tahiti, ale materiál z jižního Pacifiku přicházel poškozený a exotické
dobrodružství skončilo krachem celé americké pobočky.
Když
se Gaston vrátil do Evropy, Georges s ním odmítal mluvit, a to až do
Gastonovy smrti v roce 1915. Méliès sám v té době už zkrachoval.
Nedokázal se přizpůsobit novým podmínkám, přišel o peníze v Americe a
potkaly ho životní tragédie. V roce 1913 mu zemřela žena, o rok později
vypukla válka. Neměl chuť vyrábět filmy ani kouzelničit. Armáda mu ze
studia udělala špitál, filmy zabavila a roztavila na podpatky. V roce
1923 pak jeho divadlo muselo ustoupit plánům na renovaci Haussmannova
bulváru. Tehdy se už také Pathé zmocnili Mélièsova studia, na něž si
distributor dělal zálusk už od války, tehdy ale kvůli dluhovému
moratoriu nemohl zkrachovalci nikdo nic vzít. Méliès dokonal svou vizi
ve zkáze sám, když spálil všechny zbylé filmy, kulisy i kostýmy. Zmizel
ze společnosti, začal prodávat na nádraží Montparnasse. Jediným štěstím
jeho pozdního života byl sňatek s Jeane d´Alcyovou, s níž pak vychovával
pravnučku Madeleine.
Objevený génius
Až
koncem dvacátých let se začali novináři pídit po osudu slavného
vynálezce. Do světel zájmu se naplno vrátil v roce 1929, kdy proběhla
velkolepá retrospektiva jeho díla – kopií bylo přece jen dost, času ani
tvůrci samotnému se nepodařilo zničit veškeré svoje stopy. Louis Lumière
pak v roce 1931 Mélièsovi předal Řád čestné legie a chvála se řinula ze
všech stran. Filmaři se mu pak složili na pobyt v domově důchodců pro
filmaře v Orly: „Mojí největší radostí je, že mám domov a chléb,“ svěřil
se tehdy starý filmař. O pár let později kolegové přeměnili jednu
prázdnou budovu v komplexu na filmový sklad a klíč svěřili Mélièsovi.
Stal se tak prvním správcem podniku, z něhož se později vyklubala
Francouzská filmotéka.
Na
sklonku roku 1937 chřadnul a konec života strávil v nemocnici. Krátce
před smrtí svým přátelům nakreslil perlící láhev šampaňského: „Smějte
se, přátelé. Smějte se se mnou a smějte se za mě, protože já sním vaše
sny.“ Zemřel 21. ledna 1938. Do dnešních dnů přežilo okolo dvou set jeho
filmů a především plamen představivosti, tvůrčí ochota poslouchat sny a
představy.
*
Vábí mne Vaše odhodlání ve
tváři se znalostí spolehlivých bylin v herbáři Mozartovy koule ve snáři a
pilnost něhy účastna při bitvách s polštáři já vlastním nefalšovaný
včelí pud a Vy rozjíždíte celý úl dráždivý cool popud vrkám do ústrojí, mrkám na
madam jak expres vyslaný poštovní holub bez holubníku zdravím
holubinku, bez alkoholu dráždím pomalinku očima kontakt 2 kuliček
duhovek seřízené je máte opět švýcarsky na vteřinku všechno nejlepší si přejte
jako předehru, všechno důležité pro generálku všechno do parády
přihrávejte víc k premiéře a posuňte, Popelko pusou či posuňky Polárku v pohárku
s ledem upíjím český med se zázvorem protijed nebo znáte řecký jogurt z
Penny což není promyšleno
korpulentně geometricky a lízám na lžičce jistě geny mocné Xeny Dalskabáty hříšná ves tam
není chcíplý pes, leč kamasútrami poměřovaný koumes protože nestydatého
chuligána strčí mazácky do kapes akrobat Vlastimil Harapes krasobruslařce na
olympiádě nepřebývá brusle, jako trubadúr o ní skládám puzzle housle s notovým
klíčem a mým chtíčem dovedou vyburcovat šmak v múze, která není kůzle uprostřed neřecké svatby
se zvířátky, prý poznáte, kdo se koncentruje na vrcholné dívčí vnady zahaleny jsou šatečky
Blanky Matragi pro Sandokanův nadhled srovnatelný s politickou písní Josefa Lady
Méně nenávisti uspíší broučkům víc obdivu méně předsudků více impozantní harmonie méně slov víc obohacujících skutků méně rozumu zákonitě více otázek méně zubní pasty víc serózního hněvu z
kousavého kazu méně škodolibosti víc bohémské noblesy méně mračících očí víc do dioptrií vpuštěného sluníčka méně hudby víc žen i jakostních odrůd vína žena je jak rozlévané víno, trpká jako šťovík, sladká slaďoučká ve víru pulsující bravury a chutí méně tajemná i ženská deziluze startující pro Desire a hlavně začátek POEZIE ve hře reakce na štěstí.
Budoucnost zcela růžovou chuti Zinfandel
vášnivost hýčká slušivou u hodné Nymfy anděl
hodný anděl v rámci salsy lahodný objekt laskal, jako Pascal sváděl
žádné vylomeniny jen randílek andílek štramandu sem přiváděl
abstraktní pojem jako chytrá alfa správný kosinus
ta pravá má hezký účes jaký jí zkompletovali v kadeřnictví „Venus“
Milostivá, k Vám je vždy živý někdo snivý a dobrotivý, kdo není ani chvíli
bezobsažná klapačka
kdo není už vymačkaná prázdná tuba a s kým není nudná ani
lochtačka, ani do Vánočních statí pohádek klouzačka
|