|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
48 hodin
- Luboši, já opravdu nevím, co budu dělat!
- Klid, miláčku, klid, všechno dobře dopadne, uvidíš!
- Ty neznáš rodiče, oni mě zabijou!
- Klid, Mariko, klid, uvidíš, že to spolu zvládneme!
- Já mám strach! Já mám strach!
Z čeho prosím tě? Miluju tě...záleží mi na tobě...vezmu si tě...nebo myslíš, že bych tě moh´ nechat?
- Luboši...ale naši mi to nedovolej´...vždyť ještě nemám ani maturitu!
- Ale já už jsem přece dostudovanej! Postarám se o tebe, neboj...Hlavně už neplač, lásko moje!
--
- Cože? Co nám to tady říkáš? Maminko, já snad špatně slyším!
- To jsme si tě teda vychovali, jen co je pravda! Máme dceru děvku!
- Mami...
Nic neříkej, káčo pitomá! Takhle si zkazit život!
- To je z toho, že jsi jí moc dovolovala! A tohle ti z ní vyrostlo! Nechá se nabourat od nějakýho pitomce!
- Já jak jsem ji vychovala? Celý dny jsi byl v práci, nikdy ses holce nevěnoval, nikdy ses s ní neučil, pak není divu, že z ní vyrostla coura!
- Hned zejtra se nahlásíš u doktora, je ti to jasný? A platit si to budeš ze svýho!
- Tati, ale Luboš slíbil, že si mě vezme!
- Ten pitomec? Ten ať mi nechodí na oči! Rozflákám mu ciferník!
- Co vůbec dělá? Vždyť by tě ani nedokázal uživit!
- Vystudoval filosofii...
No prosím, pan filosof! Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná. A bydlet byste jako měli kde?
- Nevím, on bydlí s rodičema...Ale má mě rád!
- Huso pitomá! Rád rád, za to si toho koupíš! Já bych tě...
- Nemlať ji, to jsi měl dřív!
- Nemáte mě rádi!
- Kam utíkáš, ty krávo! A zkus si vrátit se s tím!
--
- Karolíno, poraď mi, prosím tě! Já nevím, co dělat, nevím, kam jít! Můžu u tebe chvíli zůstat!
- Do zejtřka klidně, než se Egon vrátí ze služebky... Potom už bychom se sem nevešli.
- Já nevím, co dál...Luboš si mě chce vzít, ale já ani nevím, jestli ho mám opravdu ráda...
- Jak to, že to nevíš? Jsi s ním už přece půl roku!
- Ale když já nevím, jestli bych s ním mohla zůstat napořád, já vůbec nic nevím...
- Jo Mariko, to sis měla rozmyslet dřív!
- Ještě ty začínej! Stačej´ mi naši!
- No tak nebreč! Vždyť by to mohlo bejt horší! Víš, jaký máme v nemocnici případy?
- Ale já s tím musím něco udělat!
- Nebul! Pojď, napijeme se, hned se ti uleví!
--
- Slečno Slováčková, test měl pravdu, jste gravidní. Jak se rozhodnete? Necháte si dítě?
- Já...nevím...
- Bohužel jste přišla dost pozdě. Musíte se rozhodnout do tří dnů, déle už zákroky neprovádíme.
- Do tří dnů, říkáte?
- Ano...Znáte otce svého dítěte?
- Samozřejmě! On si mě...on si mě chce vzít!
- No vidíte...Osmnáct už vám bylo...Tak se rozhodněte a do tří dnů se když tak ozvěte!
- Na shledanou.
--
- Ne! To mi nemůžeš udělat! Slíbil jsem, že si tě vezmu!
- Luboši, ale já nev
ím, jestli jsem na to dost stará...a potom, neměli bychom kde bydlet!
- Já bych něco sehnal, když tak bych si půjčil, o to se nemusíš starat!
- Luboši, ale naši...už by se mnou nepromluvili...a já chci studovat a vůbec...nemůžu si to nechat!
- To ať tě ani nenapadne! Je to taky moje dítě! A já ti to nedovolím. Nesmíš mu nic udělat!
- Luboši...
- Nebo už tě nechci nikdy vidět, rozumíš?
- Ale vždyť já...
- Tút...tút...tút!
--
- Mariko, mrzí mě to, ale asi už bys měla jít domů, Egon se za chvíli vrátí...Ty ležíš?...Co se to tu válí?...Stříkačka...Mariko, proboha, co je s tebou...probuď se, do háje!...
Haló, je tam záchranná služba?
Vaúúú...vaúúú...
|
|
|