|
ŽIVOT SÁM
Jsi hrubá
jako severská tvář
neholená,
jsi něžná
jako pavučiny
na mých stěnách,
voníš mi trávou
zahrado
nepěstěná,
jsi stejná, jako ty ostatní
a přece jiná...
Život sám
se rozkolísal
tam
kde jsem čekal konejšení
ano - ten život sám, který
už tu není.
Jsi klidná
hladina
vína,
jsi stejně přívětivá
jako rozfoukaná
kopretina,
jsi má hřejivá
kočka z klína,
jsi stejná, jako můj život před tebou
a přece jiná...
Žiju život sám
na housle, na piáno,
kolísám
učím se rytmus i
sonátu pro pěsti
učím se život sám,
znovu
ale pořád podle not
na štěstí.
|
|
|