Čas
není vidět a přitom je to mocný pán
a
já z něj velký strach mám,
protože
na vše, co jsem stihl udělat
mně
nezbude, než vzpomínat.
Vzpomínám
na školku a první své kamarády,
na
školu a první úkoly, se kterými si nevím rady,
na
střední školu, učení do noci,
na
maturitu kde není nikdo k pomoci.
Čas
utíká, je toho stále víc k vzpomínání,
někdy,
když si nevzpomenu, hrůzu mi to nahání,
ale
lepší, než vzpomínat je teď se radovat,
protože
pak nám zbude jen vzpomínat.
I
teď voní louka stále hezky,
stále
stejně zní hromy a svítí blesky,
stále
stejně bučí kráva
a
pořád horká je i láva.
Jsou
chvíle, kdy nám blízký odchází,
pak
vzpomínat na něj nám jen schází,
ale
tu vzpomínku je třeba uchovat si pěknou
a
ne na časy zlé a smutnou.
|