|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
-„Cože!? Já asi pomaleji chápu. Mohl bys mi to říct ještě jednou?“
-„Nezlobte se, pane Kapitáne, já už o tom dlouho uvažuji…“
-„Tak ty o tom dlouho uvažuješ!? A říkáš mi to až teď! Prostě končim a poserte se tady!
To ti teda pěkně děkuju, vážně pěkně děkuju.
Prosim tě - co tě to napadlo? A sedni si.
No, posaď se!“
-„Já bych radši, jestli dovolíte, postál.“
-„Tak se kurva posaď!“
-„Promiňte, děkuji.“
-„No vidíš, hned je to lepší, no – No, podívej se na to! Co s tim mám teď dělat!? Měsíc jsme to připravovali. No tak… tak řekni něco!
-„Pane Kapitáne, neberte to prosím osobně.“
-„Jak to kurva nemám brát osobně, Vašku!?
Přijdeš si s tim tvým tupým, beránčím ksichtem a jen tak mi řekneš: Nezlobte se pane Kapitáne, ale já už ty výslechy dělat nebudu. Tos mi klidně mohl říct: Milý Kapitáne, běž pěkně do prdele.“
-„Ale – ale to jistě ne…“
-„Ale ano!
Václave – na kolenou tě prosim – můžeš mi říct, vo co tady doopravdy jde?“
-„Když já už pane Kapitáne nemůžu ani spát. Mě to zkrátka nedělá dobře.“
-„Hm… ti to nedělá dobře. A ty si myslíš, že my tu jen kvetem…“
-„Nemyslím.“
-„Co?“
-„Že si to nemyslím.“
-„Ale no jo… tak si běž, běž si, ale jedno ti povim: Aspoň tenhle poslední výslech jsi mohl dodělat.
Měsíc! Měsíc, jsme na tom dělali…“
-„Dobrá. Tak tedy naposled bych snad ještě mohl…“
-„Vážně?“
-„No, když to tedy dalo tolik práce…“
-„Výborně, já věděl, že je na tebe spoleh. Tak, honem do toho, ať to máme z krku:
Tak – pane Havle… Kde jste byl dvacátéhoprvníhokvětna v sedmnácthodin?!“
|
|
|