Prašná cesta ústila v alejí kaštanů líp
Slunečný svit zduchovnil zlatoměděnou
barvu listí
Zaslechl jsem melodii větru, ten mnohému
se asi naučil
od Mozarta
Neznáme jen dirigenta,
snad je jím sama svatá Cecílie?
větve jsou hudební nástroje
Tóninu neznám, snad Mahlerova sedmá,
prostě čistota
Podzim se usmíval na unavené léto.
Žádný strach, sestřičko, to já uložím stromy
k zimnímu spánku,
Potom sníh překryje vše špinavé,
vždyť o Vánocích narodí se dítě.
To jako bychom řekli jaro.
Nejsme všichni součást přírody?
Nepláče za nás tráva kamení?
Dáš nám sílu přežít pod pokrývkou
sněhu, že?
Děkujeme Ti, podzime.
|