Otrhaný kalendář stéká po kůži a studí
stále drží otevřenou trhlinu ..
Nepochopitelná díra
počítadlo času bez listů je svědek minulosti zbavený paměti,
nemá smysl se ho ptát
Každé slovo se otáčí a ostřejší hranou
zasekává
Povídám si a teče krev
Nechci první pomoc, protože bude pondělí
odejdu a tady zůstane pouze jedno-barevná kaluž
Zrcadlo násobí šrámy z monologu…
Nemá smysl hledat odpověď
V otevřeném okně doznívají hlasy
svědek nevypoví nikdy pravdu
směji se důkazům
a noc se převrací horkem
Potíme se a krůpěje rozhovoru propalují drahé povlečení
pláč, stisk nebo jen pohlazení
kudy vést řez, na co se ptát
Mimo dosah visí dotaz
proč tahat kratší sirku?
Beze smyslu přikyvuji
Závaží rozhodování dýchá
pach syntetické vůně vanilky
na zvracení,
z éteru happy hoši
a to nemusím
ladím mimo rozsah
Neodvratně a bez vůle,
jako saně po ledu se blížím ke hraně
Nepotřebnost brzdy je víc než jasná
prostě to bude bolet
Ale zastaví se ten směšný piknik!
Smějeme se, kdo má však radost...