Čas se krátí

Sedm svící ve svícnu

a jedna v kahanu

sedm svící v blízkém snu

a jedna zahání tmu.

Tebe, mě, nás osvětluje,

když žár náš nás pohlcuje,

první zhasla touha polevila,

jedna zhasla znovu jsi se narodila.

Druhá blikla tys z mořské pěny zrozená

třetí zkomírá, zda můžu se smát?

Smát či plakat a řvát

z prsů smutku nenasytně sát

a žít.

Tři zbývají a touha ztratila se

kde je, kdo ji najde?

Čekáme, ty silná a já slabý

čtvrtá svíce plamen krátí.

Už nehoří a pátá s ní

vzplanou někdy? Bůh ví.

Sedím a čekám, roztávám

po tobě jak slepý tápám

a hledám.

Tma padla jen kahan hoří

světlo slabé mě souží.

Nenašel jsem, zmizela si

ty z mořské pěny a snů zrozená,

ty v mojí hlavě vymyšlená.