Obleva stop
"Podívej, červánky!" řekla jsi;
potrhanou přízi mraků
tlačil vichr k východu
zpoza kraje skladištních hal:
sotva jsem stál
i louže krabatily čela
převtělenci předvčerejších
horko těžko závějí
tehdy zjihly
když hledalas v nich
moje stopy
Byly tam
puncy mé vezdejšnosti
ražené do pomíjivé bílé
všem ke čtení -
smáli jsme se jim
Až budu
jen neurčitě šeplat
za větrných dnů
mumlavě dout
ústy vesmírných varhan
s jazýčky uvolněných planěk
a vlnitých plechů
a po lesích působit
vznik tajných znamení
nenápadných značek
z křivek a čar
budeš se ohlédat marně
Až zobáčkem zaťuká
na tě tušení
prosím zastav se
a gestem zorniček
potvrď
jakkoli slabé spojení
|