Obývací pokoj
POHLED SHORA-zrod
kosmologického eposu
(kosmologická úvaha
přecházející do kosmologické básně navazující po staletích na Božskou komedii)
Sedím ve svém
obývacím pokoji a mohu k této situaci zaujmout různé postoje. Především si ale
v duchu říkám, zachovat klid a střízlivé a jasné uvažování, abych se
proboha sám nelapil do pasti rozumu. Má stanoviska mohou mít různá zabarvení a
jejich škála může začít u výraziva poetického, ba přímo básnického a postupně
přecházet přes racionální oblasti do temnot iracionálna.
Sedím ve svém
pokoji a přemýšlím jaký k němu mám zaujmout postoj. Narážím pohledem na
jeho bílé stěny a kloužu svým zrakem po předmětech mého tělesného přebývání.
Zahlédl jsem dřevěné prkénko, na němž si krájím salám a zavadil jsem pohledem o
sloup knih. Kdybych se rozběhnul proti stěně, nedopadne do dobře, neboť bych si
bezpochyby rozbil hlavu. Můj pokoj na mne klade svá vlastní omezení. V duchu si
ovšem mohu poletovat jak se mi zlíbí a stěny mého obývacího pokoje vyzdobené
dokonce několika mými kresbami z mého vzdáleného mládí nebyly by pro mne
žádnou překážkou. Můj tichý, naštěstí tichý, soused byl by dozajista vyveden
z míry mým náhlým vstupem skrze stěnu oddělující naše příbytky. Ale i zde
v říši ducha narážím na stěny slov a vět a předsudků a naučených postojů.
Sedím ve svém
pokoji a v mém okolí se nic nemění, alespoň mně to tak připadá.Koberec,
prošlapaný koberec s orientálním vzorem, leží tak, jak jsem jej nalezl při
svém vstupu z chodby, kde můžete narazit na dvoje dveře. Jedny vedou do
koupelny a druhé, světe div se,na záchod. Válenda u stěny stojí stále tam, kde
stála i před pěti, šesti roky. Starý psací stůl, který jsem si kdysi přivezl ze
zrušeného knižního velkoobchodu, neb byl jsem též obchodníkem s knihami,
taktéž za ta léta nezměnil svoji polohu, ačkoli v jejich průběhu bylo lze
zaznamenat na jeho veliké pracovní desce nejednu drobnou změnu spočívající
v přidávání a odkládání různých knih a různých předmětů jako třeba vývrtky
a svíčkek, tužek, takže se na něm neodehrálo opravdu nic světoborného, ačkoli i
on a celý můj obývací pokoj je součástí širšího celku světa. Sedím ve svém
obývacím pokoji a mohu se odtud pokusit vyrazit na dalekou cestu, ačkolivse na
mé poloze nic moc nezmění, ale tento pokus bude znamenat zaujetí poetického
stanoviska, neboť jedině tak mohu oživit vzdálené duchy minulosti, jež by nám
mohli po stovkách let posloužit jako průvodci po hlubinách kosmu, světa
v jeho tajuplné celistvosti a proto by se právě na tomto místě měl objevit
nějaký hlubokomyslný italský verš, který ovšem musíme neuměle poskládat pomocí
jedné stručné italštiny pro samouky – a
poté se již mohou z hlubin vynořit naši vznešení básničtí průvodci Dante a
Vergilius, to bude pohled shora. Pohled zdola nám obstará mezigalaktický borec
Brent se svými přáteli Hugem a Rudou Soňou./o nichž si čtenář zjedná představu
v příštím díle./
Ó zazni duchu
poezie, zapěj nám píseň kosmickou
Posunul se čas o
stovky let
Zahajme tedy náš
kouzelný kosmický let
Zapějme spolu
zvučnou italštinou
První kosmický
zpěv
Sedím stále ve
svém obývacím pokoji a nepohnul se ani na krok, což není tak docela pravda, neboť
potácel jsem se před chvíli mrazivým dnem s igelitovou nákupní taškou, v
níž tíže země tížila svoji tíží tíhu mého nákupu, který podle lístku napsaného
moji přitelkyní skutečně obsahoval kečup Otma jemný a špagety Panzani
bezvaječné a také hutné červené víno Dornfelder a ještě několik jiných položek.
Jsem unesen
duchem poezie a poletuji od tématu k tématu, ale na paměti stále svůj zpěv
mám
A na stěnách svého
pokoje vznešené duchy minulosti zahlédám.
Jen jsem si do
skutečnosti odskočil,bych rychle nakoupil
A mohu
pokračovat dál
Sedím stále
v tom pokojíku
Ale před
sebou mramor mám
Velkým zvučným
písmem vám svůj zpěv vytesán
Nehledím na
jemný mramorový prach
Důležitý je zde
pouze ducha vzmach a rychlý chvat
Budoucnost objímám
Nalíčen , upraven
Musím přeci
důstojně vypadat
Scusi mojí
duchové
Že jsem vás
z hlubin času vylákal
Padneme spolu do
osidel obraznosti
Chci střízliv
být
Ale zmocnila se
mne jakási veselost
Pochybný vratký
to most
Ale již dost
Neb obávám se, že schvátila mne opilost
|