Rodinným albem běží slepota
A maže všechny nerovnosti
Jež do příběhu tajně vsemenila zima
Kry narychlo roztlučených slov narážejí zevnitř na břehy tvé
lebky
Barvou, jíž brní asfalt, duše, plíce…
Víří to pod jezem
Na kamení krev, pár vlasů a stopy křiku
Taju!
A nepřestanu -
V bezejmenných městech
Neviditelnou tužkou do okrajů sestupně číslovaných stran
Zase mě vede po sotva viditelných pěšinkách
Někudy mezi zahradami
Holá jak šeřík v lednu
Svírá mi ruku mocnými, hladovými klouby
Ještě pár stránek zvládne předstírat
Zdvořilý nasycený úsměv
Ještě je tichá, ale její drápy už ze mě dolují
Vzlyky a klíče a přístupové kódy
Na vazbu obnaženým albem běží černý jazyk Nestoudně kmitá jak si tak bere Poslední stopy vůně Z údolí rozevřených kolen
Ve stínu oslav, pádů i nesfouknutých svíček
Ještě se jmenuje
Ještě se usmívá Tvá dávná tvář
Když hoří
|