Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 26.12.
2.svátek vánoční
Štěpán
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Sexy pistolnice v medicíně Máslová Helenka
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 18.2.2015 (16:55:16)

Victor Hugo „Serenáda“

 

Proč naslouchat zrána

písni skřivaní?

Tvůj hlas nad skřivana

něžněj vyzvání!

 

Nechť Bůh záři hvězd dá

mračny zastříti:

nejjasnější hvězda

v očích září ti!

 

Nechť sta květů květen

v lukách rozvije:

nejkrásnější je ten,

jenž v tvém srdci je!

 

Onen skřivan z jitra,

ona hvězda hvězd,

ono poupě nitra –

vroucná láska jest.

 

(květen 1838)

 

 

 

 

CO JE PSYCHOSOMATIKA VLASTNĚ ZA VĚDNÍ OBOR?

 

Termín psychosomatika je sloučeninou řeckých slov psýché (duše) a soma (tělesno). Obor, který se začal rozvíjet od 70. let 20. století, zkoumá vazby mezi duší a tělem, tedy jaký vliv mají psychická kondička a emoce na zatěžovaný organismus. Tělo a duše jsou podle psychosomatické teorie spojené nádoby, a řada chorob a tělesných útrap jsou tak podmíněny duševním stavem, sociálním postavením na žebříčku popularity a v neposlední řadě i životním stylem člověka.

 

Lékařka jedna báseň HELENA MÁSLOVÁ o škodlivosti antikoncepce a dlouhé školní docházky, o námluvách jako nejdůležitější životní fázi a o tom, proč možná neplatí, že díky pseudovědě inženýrů údajně budeme zdravější řípy, když vystoupáme jednou do týdně na horu Říp. Epopej s ní vedla náramně bystrá novinářka liška Bystrouška s krycím jménem Nora Grundová.

 

 

HELENA MÁSLOVÁ (46)

 

Vystudovánu má 1. LF UK v Praze, poté kmitala na gynekologicko–porodnickém sále, lůžkovém oddělení, lůžkovém interním oddělení i v sanatoriu dlouhodobě nemocných. Před sedmi lety založila Centrum psychosomatické péče a bylinek, kde se zabývá především ženskými problémy gynekologického rázu. Je známá svou kritikou plošné hormonální antikoncepce předepisované mladým ladies a rutinních porodů a otevřeně hovoří jako filipika od plic o zneužívání pacientů ze strany farmaceutických firem. Je vdaná a stará se o tři potomky.

 

 

Sedíme takhle v pražské kavárně SLAVIA, a zatímco u našeho stolečku studuje lékařčina dcera něco chytrého napověz pro písemku, u vedlejšího stolku se jakýsi elegán ze všech sil snaží udržet oči v důlcích a hlavně jazyk za zuby. Vnímá a převrací každé naše slovo. Obzvlášť u tématu námluv a otců, kteří přestali slečně vybírat ideální výdělečné pantery, 007 partnery pro rostoucí oblibu, je jistě na omdlení.

 

Názory Heleny Máslové takhle obvykle s lidmi zacvičí, stačí si přehrát její vystoupení v Brně na konferenci TED. Během její půlhodinové analýzy na téma české neplodnosti se posluchači dobře baví a zároveň nevěřícně kroutí krkem. Jsou to vcelku neblahé informace, které stojí před nimi jako znamení doby.

 

Helena Máslová dnes stojí právoplatně na přední pozici české psychosomatiky. O tomto oboru se u nás ještě nedávno příliš nevědělo, jejím prvním výraznějším akčním hrdinou a trenérem se stal lékař JAN HNÍZDIL. Oba začali lidem vysvětlovat, že zdraví mají lidé ve vlastních rukou a že léky pouze potlačují bolest do pozadí účinku.

 

Doktorka sexy štramanda Máslová vystudovala přes latinsky poučné doktríny profesi lékařství a má za sebou kariéru gynekoložky, kterou v nemocnici pro její názory na antikoncepci a rutinně odbývané porody přesouvali přes internu až na léčebnu dlouhodobě nemocných pacientek. O několik let později založila Centrum psychosomatické prevence, kam za ní přichází stále větší číslo žen kvůli poruchám menstruace, neplodnosti nebo proto, že se jim nedaří v životě nacházet své místo pro rozvoj blaha.

 

 

NA KONFERENCI „T–E–D“ JSTE VYSTOUPILA S TÉMATEM PLODNOSTI. MĚLO TO VELKÝ OHLAS. JAK JSOU NA TOM TEDY ŽENSKÉ S NEPLODNOSTÍ?

 

Je tu hrozivá epidemie neplodnosti. Jedná se o známku ztráty VITALITY populace. Mám hodně pacientek, trápících se poruchou plodnosti a přibývá jich stále víc. Neplodnost je přesný příklad civilizační choroby, která nemá jednoduché řešení–stejně jako rakovina, cukrovka nebo kardiovaskulární choroby. Málo se při nich zdůrazňuje, co je jejich příčinou. Na neplodnost, stejně jako na infarkt, si člověk připravuje tělo deset patnáct let dopředu. Neplodnost je podobně jako rakovina známkou nemoci nikoliv jednotlivce, ale společnosti – tedy většího organismu, jehož je jedinec sloužící součástkou, či snad jen náhradním dílkem. O tom se už málo hovoří. Některá společnost je více nemocná, jiná si uchovává nezničitelnou dobrou náladu jako předpoklad výhod. Česká společnost patří v Evropě k těm více ruinovaným a bolavým.

 

 

ZNAMENÁ TO, ŽE SI ZA TO MŮŽEME SAMI?

 

Existuje velice nenápadný graf, který jsem se učila ještě na škole. Ten říká, co patří mezi faktory, které ovlivňují zdraví jednotlivce. Popíšu vám ho. Z deseti až patnácti procent je to genetika, z deseti až dvaceti procent je to zdravotní péče a u toho bych udělala vykřičník, protože řada lidí se domnívá, že to, jestli jsou zdraví, nebo marodí, závisí jen na tom, jestli chodí k lékaři, nebo nechodí. Třicet procent zabírá životní prostředí, tedy vlivy, které na nás zanechávají jistý dopad. Celých padesát procent dělá životní styl člověka. To znamená, že minimálně s polovinou bychom mohli manipulovat, pokud bychom o to sami projevili zájem. A pokud budeme moci ovlivnit i kategorii životního prostředí (kyslík a dojem z vegetace do toho počítaje), tak můžeme ovlivnit většinu rozhodujících faktorů, které hrají prim na tom, zda onemocníme. Za to si můžeme jen sami. Úplně směšné mi připadá považovat za primární prevenci vzniku karcinomu prsu pravidelné prohlídky u lékaře, mamografické vyšetření nebo dokonce životní pojištění. Nikde nezazní, že preventivně funguje jen dlouhodobé kojení.

 

JAK TEDY DÁMY DOJDOU AŽ KE SVÉ FINÁLNÍ NEPLODNOSTI?

 

Teď jsem hodně seděla u počítače, zanedbávala rozkoš s péčí o tělo, a bolí mě krční páteř. Když teď půjdu k lékaři, dostanu injekci proti bolesti, jejíž vedlejší účinek je zhoršení funkce ledvin, a vyšle mě raději na rehabilitace, na které nebudu mít dostatek času. Přitom mnohem lepší by bylo, kdybych žila tak, abych si bolest v krční páteři vůbec nepřivodila. A stejné to máme i s neplodností. Je to věc, ve které se protíná několik nepříznivých faktorů – a odpověď organismu zní: „Ty ne, Ty se nebudeš reprodukovat, Ty nejsi ideální kus ve stádu k reprodukci.“ Aby se žena dostala do takového stadia, muselo se udát několik věcí. Neměla úplně v pohodě kosterněsvalový korzet, což znamená, že od šesti let posedávala ve škole a učila se nezáživné lekce učiva, tělocvik absolvovala jednou týdně, do školy jezdila metrem nebo tramvají, kde opět seděla na sedadle. Odcházela i přicházela domů za tmy, což znamená minimum pobytu venku a nedostatek vitamínu D. Dívko. K tomu si připočtěme vliv hormonálních disruptorů, které jsou běžně k dostání v dostupných látkách a s nimiž jsme v kontaktu, tedy plasty, kosmetika, pitná voda balená i z kohoutku, obaly CD a DVD, plechovky s přeslazenými nápoji, obaly na potraviny, teflonové pánve. V podezření jsou účtenky ze supermarketů, a tak dále. Jde o skupinu látek označovaných EDC neboli látek, které mohou narušit činnost endokrinní soustavy. Žena se ještě k tomu vystaví vlivu hormonální antikoncepce v kritickém věku, kdy dozrává její plodnost.

 

A V TAKOVÉM STAVU PŘIJDOU ZA VÁMI?

 

Někdy je prostor pro jakoukoli terapii velmi malý. Asistovaná reprodukce se to sice snaží zvládnout, ale má to další možná rizika pro ženu i pro dítě. Je to komplikovaně začarovaný kruh, který není jednoduché jen tak terapeuticky zvládnout. Daleko lepší by bylo, kdyby někdo včas ve věku teenagera udělal kroky, které by změnily jeho životní styl, tedy oněch padesát procent. Což je v současné době prakticky nemožné. Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, vymyslela, že bude nejvhodnější pro dívky chodit do školy šest let od šesti do dvanácti. Ona sama chodila do školy do svých patnácti a od sedmnácti měla na starosti vládnout světu. A celkem jí to vzdělání, jak se zdá, stačilo. Chci tím říci, že současný vzdělávací systém, který trvá dvacet a více let, považuji za úplně otřesný. Rozsah školní výchovy, nulté hodiny, konec někdy ve čtyři. Jsem možná jediná matka, která by hlasovala za to, aby se snížil rozsah školní výuky. Ale ještě chci zmínit permanentní visení na telefonech a tabletech. Elektromagnetické ozařování je další fujtajbl, další významný hormonální buldozer drtítko, pro dívku.

 

MÁTE NĚJAKÝ KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD PO RUCE?

 

Včera jsem měla pacientku, jejíž příběh se podobá většině příhod mých pacientek. Ve čtrnácti letech jí byla nasazena hormonální antikoncepce na nepravidelný cyklus. Párkrát nepravidelně zamenstruovala a bylo to vyhodnoceno jako nepravidelný cyklus, na což vyfasovala hormonální antikoncepci jako panna. Ve dvaatřiceti letech sebrala odvahu vysadit antikoncepci. A od té doby řeší neplodnost. To je situace, jako by někdo ve chvíli, kdy má barák rozpadlý na hromádky suti, přišel za zedníkem, jestli by to nešlo nějak rychle spravit.

 

NEDÁVNO JSEM HOVOŘILA S JEDNOU Z PACIENTEK S KARCINOMEM PRSU. DO ŠESTNÁCTI LET NEMENSTRUOVALA, TAK CYKLUS NASTARTOVAL LÉKAŘ HORMONÁLNÍ LÉČBOU. DNES MAJÍ PODEZŘENÍ, ŽE PRÁVĚ TENHLE KROK MOHL ROZBĚHNOUT ONO RAKOVINNÉ BUJENÍ.

 

Už by konečně mělo zaznít, že v České republice je extrémní nárůst karcinomu prsu. V současné době tu onemocní sedm tisíc žen ročně. V roce 1990 to byly nějaké tři a půl tisíce. A pořád se opakuje, že se přesně neví, co karcinom prsu způsobuje. Ono to ale tak ve vzduchoprázdnu nevisí. Jedinou zemí, která prodělala takto extrémní růst, a podařilo se jí to zase sklepnout o patnáct procent nazpátek, jsou USA. Od roku 2012 do roku 2014 tam opravdu zaznamenali patnáctiprocentní pokles ve výskytu rakoviny prsu, a to je do toho zahrnuta i mouřeníní rasa, která je rakovinou prsu ještě více zatížena. Jediné, co se tam změnilo, bylo, že byla zakázána hormonální substituce v klimakteriu, která je tu povolená. Nic jiného se v USA nezměnilo, hambáče se konzumují vesele dál, obezita je tam snad ještě horší a jejich firmy se chovají ke svým zaměstnancům i spotřebitelům dál stejně bezohledně. Jediné, co odlišuje USA od Evropy, je právě zákaz hormonální substituce pro ženy kolem přechodu. Světová zdravotnická organizace vydala v roce 2011 prohlášení, že se nemá předepisovat hormonální substituce v klimakteriu a že mají být lékaři mnohem, mnohem víc obezřetnější. A teď se tam diskutuje o tom, že se tam zakáže i hormonální antikoncepce, protože oba typy preparátů obsahují syntetický estrogen, ethinylestradiol, který byl zařazen mezi prokázané humánní karcinogeny.

 

UVAŽUJE SE U NÁS TAKÉ O ZLEPŠUJÍCÍM ZÁKAZU?

 

Musíme se smířit s tím, že jsme denně vystaveni karcinogenním a hormonálně toxickým odpadům (látkám) a že stát a kontrolní orgány jsou v jednání s korporacemi natolik bezzubé, bezmocné, že si to člověk musí vyhodnotit sám. Dnes se ví, že jedním z hormonálních disruptorů je hormonální antikoncepce, a to nejen pro ty, kteří ji užívají, ale i pro všechny ostatní, kteří pijí kontaminovanou pitnou vodu. Nikdy nebyly zakázány cigarety, přitom se jejich karcinogenní účinek už dávno vědecky prokázal. Je to prostě na nás, abychom si svobodně rozhodli, co budeme a nebudeme podstupovat vědomě a jaké návyky si dopřejeme. Já teprve nedávno slavnostně vyhodila teflonové pánve, přitom nejméně pět let je jasné, že teflon je karcinogenní a hliníkové lžíce bych ještě někde našla.

 

MĚNÍ SE TEDY ASPOŇ POSTOJ ŽEN VŮČI HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCI?

 

Poprvé jsem zaznamenala pokles uživatelek hormonální antikoncepce v roce 2013. Dříve jsem často slýchávala od svých klientek, že když řekly svému partnerovi, že vysazují antikoncepci, tak se s nimi rozešel. V současné době mám dojem, že se trend obrací. Že se mnohem více kluků a mužů dívá na kriticky na ženy, které hormonální antikoncepci užívají. Že to vnímají téměř stejně kriticky, jako kdyby třeba kouřily. Slyšela jsem dokonce vyslovit jednoho muže, že „ty slepice to zobou“. My také vůbec nevíme, kolik nám v Česku chodí mužů, jejichž spermiogram je pod hranicí normálu. Vůbec tyto suché statistické údaje neznáme, kolika mužům bylo oznámeno, že jejich ejakulát je nepoužitelný. Možná jsou tu zástupy mužů, kteří jsou hodně naštvaní.

 

NENÍ TO TAKÉ TŘEBA TÍM, ŽE JE MEZI LIDMI MÉNĚ DŮVĚRNÉ INTIMITY A SEXU?

 

Mladí lidé jsou podstatně zdrženlivější. Je tam jistá biologická a psychologická retardace, což znamená, že v dnešní generaci dvacetiletých mužů, kteří se mohli před dvaceti lety v tomto věku stát otci, jich je v současné skutečnosti většina více opožděným dítětem než mužem, a často ještě ani nemají holku.

 

ČÍM TO VLASTNĚ MŮŽE BÝT?

 

Je to tím extrémně nevhodným, prodlouženým systémem vzdělávání a nezdravě vedeným životním stylem, kdy schází testosteronová stimulace, například fyzickou námahou. A úplným rozpadem rámce vhodného pro námluvy.

 

NÁMLUVY?

 

Ano, povídám, námluvy byly nejdůležitější životní fází, kterou bylo třeba zvládnout. Bylo třeba dítě pokud možno zdravé dovést do dospělosti a pak bylo právě důležité období námluv, kdy si musel člověk vybrat odpovídajícího partnera. Teprve porozením další generace byla investice do výchovy úspěšná. Téma povolání tak důležité nebylo, to se většinou dědilo, syn ševce byl švec junior, syn továrníka opět továrník. Pak už se jen existovalo, pracovalo a staralo se o děti. Výběr partnera byl nejdůležitější moment také proto, že se právě tam dala udělat fatální errorka. Uspět v námluvách znamenalo uspět i ve zbytku života. A společnost tomu hodně pomáhala, aby se to dařilo výtečně zvládat. Plesová sezona, na vesnicích tancovačky, korza… Rodiče do toho aktivně vstupovaly, často dělaly předvolbu vhodných uchazečů a byly i takové profese, které to zprostředkovávaly, viz kupříkladu Kecal z Prodané nevěsty. Dnes to rodiče vůbec nezajímá a naopak jsou hrdí na to, jak do výběru dětem vůbec nebudou zasahovat. Takže dívky často procházejí deprimujícími životními karamboly. A když se zeptám, co na to řekl tatínek, tak prý se neozval. Dříve se otcové cítili za dcery odpovědní, hráli v jejich životech roli ochránců, dohlížitelů, včetně výběru manžela. A když se nedostávalo otce, jeho roli převzali starší bratři. Dnes holky zůstaly samy v prostředí, kde se načítají reprodukční strategie z televizních novel a z filmů, v nichž je nános samých tupých nesmyslů. Kluci ale zůstali vězet ve stejné síti, protože světy kluků a holek se doplňují navzájem. A teď se pokoušejí neobratně se potkat, většinou si vyrobí nějaké emocionální zranění, ze kterého se půl roku dávají zase dohromady. Nemá to usnadněné ani jedna ze stran.

 

KDE BY SE MOHLI TEDY SEZNAMOVAT?

 

Když se mně zapalovala lýtka, nutilo mě to courat se po přírodě. Většinou za sportovními aktivitami, protože za socialismu se společenský život proměnil ve sportovní. Já se seznamovala na bazénu, na bruslení, v létě u vody, na veslování. Pocházím z Roudnice nad Labem, tam to takhle fungovalo. Holky, které nesportovaly, s nikým nechodily. My, co jsme něco dělaly, jsme s tím problém neměly. Ale i sport je dnes individuálnější věc, holky se sejdou v tělocvičně, kde cvičí pilates. Vytratilo se komunitní sportovní cítění. Takže pokud se dnes neseznámí lidé ve škole, tak mají zaděláno na problém.

 

TOHLE ALE DÍVKY MOHOU ZMĚNIT.

 

Často ke mně přijde svobodná klientka a hned ve dveřích prohlásí: „Je mi pětatřicet a jsem v pohodě.“ Ještě slyším, že se vlastně ani vdávat nechtěla a na dítě nepomýšlela, ale když odkryjeme společně pár slupek, zjistíme, že už od třiadvaceti si přála dítě. Jen se její vztah nedostal do stádia, kdy by to bylo víc aktuální. Jde o neschopnost svést muže do té míry, že si mě vezme a udělá mi dítě, a z toho plyne reprodukční prokrastinace, která se může stát fatální ve smyslu neplodnosti.

 

COŽ TAKÉ MŮŽE BÝT ANTIKONCEPCÍ?

 

Ano, protože sexuální disponibilita je to jediné, co je zkonzumováno. A nastává další vývojová fáze, kdy by měl přijít otec a urgentně říci: „Tak co, jak to tedy bude s tou naší dcerou?“ Ten otec ale nepřijde a mladý muž, když má sexuální disponibilitu, jeho děvče je milé, hodné, hezké, uvaří, uklidí, a ještě zacáluje půlku nájmu, nemá důvod na tom něco měnit. Každá epocha dobíhá dlouho. Prosazování monogamie trvalo tisíc let a pak tisíc let fungovalo jakž takž. A teď ještě pořád dobíhá představa, že se muž ožení, protože chce mít tu kterou ženu. Ale muž chtěl ženu, protože chtěl mít zajištěn sex. Žen, které byly ochotné žít na psí knížku, bylo jako šafránu. Takže to nebyla touha po té ženě, ale především touha po pravidelném intimním životě. Problém je, že muž je vybaven pudem zbavovat se semene a žena mateřským pudem, tedy přijímáním semene. Tohle když se potkalo v instituci manželství, tak to ušlo. Dnes se to potkává i bez manželství, tak není důvod, proč to cpát do toho manželství. Ono to má jakousi logiku. Manželství je pro muže drahý špás, když vydělává víc, je to prostě nevýhodné se ženit.

 

TO NENÍ PRO ŽENY ZROVNA VIDINA DOBRÉ PERSPEKTIVY.

 

Sledovala jsem spoustu žen, které odevzdaly své nejplodnější roky nějakému muži, který je zkonzumoval, a když bylo po mládí, odešel a našel si mladou. Svoji energii odevzdaly zaměstnavateli, který ji z nich vyždímal za tu nejsměšnější výplatu. Zaměstnavatelé totiž milují mladé lidi, protože jim mohou tvrdit, že jsou na začátku kariéry, takže jim nastaví takhle nízké platy. A ve chvíli, kdy se žena probere z narkózy zvané seberealizace, tak je jí pětatřicet, je udřená, s rozhozeným menstruačním cyklem, sama a často bez úspor, protože platila polovinu nákladů na život. Tahle životní strategie, kterou žije největší část ženské populace, je pro ženy extrémně nevýhodná. Znovu se vrátím k tomu, kdo měl říci a dost už. Měl to být razantnější otec. Jedna má pacientka, která pocházela ze sedlácké rodiny, mi vyprávěla, že její otec se divil jejímu partnerovi: „A to budete tu krávu jenom dojit, nebo si ji koupíte celou?“

 

NABÍZÍ TEDY TAHLE ŠÍLENÁ DOBA NĚCO I ŽENÁM?

 

Mají větší pocit užitečnosti. Dostáváme se ke strašně důležitému tématu, které lze popsat jako morální kocovinu z práce. Narostl totiž podíl abstraktní práce, která nemá žádný faktický dopad, žádnou užitečnost. Jde o otázky, které si začínáme pokládat někdy v patnácti letech – tedy proč jsem na světě, jaký mám plnit úkol, k čemu je, že vstanu ráno z postele, proč má smysl žít. A k tomu, aby člověk nahodil životní motory a o cokoliv se snažil, si to musí aspoň zhruba zodpovědět. Konkrétní práce to mají jednoduché, švec, zedník nebo číšník, který mi přinese kávu. Když učitelka nepřijde do školy, tak se děti nic nenaučí. Ale miliony lidí míří do práce, aniž by aspoň tušili to, k čemu je jejich práce dobrá. Ženy z biologické podstaty, tedy že umí porodit dítě, si udržují pocit prospěšnosti, užitečnosti pro společnost. Jakoukoli práci si umí obhájit tím, že tam jdou jen kvůli výdělku, ale důležitější pro ně je porodit zdravé děti a starat se o rodinu.

 

JAK JSOU NA TOM MUŽI?

 

Muži to snášejí mnohem hůř. Musí nejdříve najít smysl svého počínání a také vědí, že když nebudou mít svoji práci vyřešenou, tak si jich žena nebude vážit. A tak hledají práci a zjišťují, že vyvíjejí nějaký program pro nějakou banku a to, že se nakonec program nějak aplikuje, povede jen k nepatrnému zvýšení výnosu pro nějakého neviditelného akcionáře banky. Často se klientů dotazuji, jestli vědí, komu odevzdávají svoji vitální energii. A když to ráno vstanete, je dobré znát, komu tu energii odevzdáte, zda je toho vůbec hoden.

 

ANO, TÍM SE DOST LIDÍ KOLEM MĚ ZABÝVÁ.

 

A udělejte si soukromý test, jestli to více vyhovuje ženám, nebo mužům. Uvidíte, že ženy řeknou, že nejdůležitější je dobře vychovávat dítě. Když muž večer v hospodě utrousí, pro koho dělá, tak se tam určitě objeví jeden, který se ho zeptá: „A to Ti to nevadí?“ A on prohlásí: „A co mám jako podle Tebe dělat?“ A najednou je na straně rezignovaných. A pro takové muže není snadné rozjet životní motor a zakládat rodinu. Proto se také ženám jeví jako ňoumové k ničemu dobrému, zvláštně nepoužitelní, skleslí.

 

VY MÁTE ZA SEBOU TAKÉ ZAJÍMAVÝ VÝVOJ KARIÉRY, KTERÝ OVLIVNILO, KDYŽ JSTE ZAČALA OTEVŘENĚ HOVOŘIT O ŠKODLIVOSTI HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE.

 

Po škole jsem pracovala na gynekologii, odkud mě přeřadili na internu a zase odtud jsem byla v rámci trestu převelena na LDN. Byla jsem tam úplně sama s těmi hodně nemocnými případy u lidí. Najednou jsem musela přistupovat k práci mnohem víc kontemplativně než odborně. Dívala jsem se na lidi, jak chátrají, než zemřou. Každý z nich měl na poličce srovnané léky, třeba i patnáct léků. Já je přepisovala ze zpráv do zpráv, až mi docvaklo, že to není kvůli těm lidem, ale pro pojišťovny, které to vykazovaly farmaceutickým firmám. Stalo se mi, že jsem nějaké paní, které se v hantýrce říká placatá, tedy nepohyblivá a nevnímající, zredukovala počet léků z deseti na pět. Druhý den jsem přišla do práce a ta paní seděla na posteli a mluvila k věci. Nebo jsem zjistila, že pacientka, která měla v kartě napsáno, že trpí jistou demencí, přestala vypadat, že se projevuje dementně, jen když jsme jí nechali opravit vadné naslouchadlo. Člověku, který byl rachitický a vypadal, že zemře, jsme sehnali chrup – a on najednou nakynul na objemu. Jiné paní jsem koupila lampičku. Milovala tuze vzdělávací literaturu, ale na lampičku v LDN nebyla položka.

 

CO JSTE UDĚLALA?

 

Začala jsem pochybovat o farmakoterapii a začala si všímat, že určití lidé mají podobné chorobopisy. To třídění lidí mě odvedlo k homeopatické škole. Lidé sami sobě předurčují, s jakým soupisem chorob budou umírat. A to mě přivedlo k psychosomatice, kterou se dnes zabývám. V Německu na běžné poliklinice je vždy jedna z klinik psychosomatická, kam přicházejí pacienti z jiných klinik. Snižuje se pravděpodobnost recidivy a zkracuje se znatelně doba léčení.

 

PSYCHOSOMATIKA JDE PROTI ZÁJMŮM FARMACEUTICKÝCH FIREM, O JEJICHŽ VLIVU UŽ SE DNES TAKÉ MLUVÍ NAPLNO. JE TO TAK?

 

Farmaceutický průmysl je nejúspěšnější odvětví hned po obchodu se zbraněmi, drogami a bílým masem. Je to naprosto skvělé pro většinové akcionáře. Stabilní jedenáctiprocentní růst v obratech každý rok a monopolizace, kterou vůbec není možné oslabit. I ve Švýcarsku, kde bylo před padesáti lety na tři sta menších firmiček, zbyla jediná. Celosvětově je pět lídrů: Astra–Zeneca, Novartis AG, Pfizer, GlaxoSmithKline a Bayern. V současné době má vždycky pravdu ten, kdo má peníze, a ten také rozhoduje, jak se věci budou provádět. Kdysi existoval lékař, který spolupracoval s lékárníkem, jenž měl k ruce nějakou spolehlivou bylinkářku. Ona šla obstarat byliny a houby, lékárník to zpracoval v léky a masti a předal doktorovi. Doktor byl ten, kdo říkal lékárníkovi, co si přeje. Dnes se hierarchie úplně otočila. To ovlivnilo, kdo koho poslouchá. Také to ale ovlivnilo i tok informací.

 

JAK SE BUDE LÉČIT, TEDY ŘÍKAJÍ FARMACEUTICKÉ FIRMY?

 

V 80. letech vznikla užitečná snaha vytvořit standardy, aby lékař v Berouně neléčil odlišně než lékař v Roudnici, a stála na dostupných informacích. Knowledge is the king. Ty informace měla poskytnout věda, tehdy vznikl pojem medicína založená na důkazech. Až sem s tím nelze než souhlasit. Ale problém nastal se sběrem a poskytováním důkazů. Vytváření studií na konci minulého století neměl kdo zaplatit. Stát na to neměl kde vzít a nemá ani dnes, univerzity také ne, takže jediný, kdo disponoval penězi, byly farmaceutické výrobní komplexy. Většina klinických studií je tedy financována a bohužel i organizována farmaceutickými firmami. A tady se dostáváme k meritu věci.

 

V ČEM JE NEJVĚTŠÍ ÚSKALÍ?

 

Každý, kdo se zabývá biostatistikou, ví, že vyrobí jakoukoli statistiku na objednávku. To je něco tak neuchopitelného a manipulativního, že je naivní si myslet, že o něco takového se lze jistěji opírat. Když se třeba objevila studie nějakého snaživého doktora někde na univerzitě, že hormonální antikoncepce zvyšuje riziko rakoviny prsu, hned začala vznikat objemná studie, která to vyvrátila. Stejně tak v případě kardiovaskulárních chorob. Když byl v USA právě objeven lék Statin a bylo třeba ho prodat, a přitom se vědělo, že laboratorně dokázal snížit cholesterol v krvi, tak vznikla celá kampaň a mnoho studií a celý vědní obor na téma cholesterol. Dnes už můžeme zpětně říci, že ač celá populace v USA bere statiny, je si též vědoma, že výskyt kardiovaskulárních chorob se nijak nesnížil, ale naopak narostl. Což znamená, že když snížíme cholesterol v krvinkách, nezruší se tím efekt aterogenity. Václav Havel na slavném Fóru 2000 prohlašoval, že končí věk víry v objektivní poznání. To probíhá zároveň i v medicíně. Končí nadějné období, kdy jsme doufali, že nás věda může zachránit z nejhoršího. Že budeme zdravější díky vědě. Místo toho jsme naopak ještě víc nemocnější, výskyt chorob nás častěji sužuje a naše terapeutické nástroje vůbec nevedou k uzdravování společnosti.

 

 

 

JAK Z TOHOTO PODRAZU VYCOUVAT PRYČ, DRAZÍ SPOLUBLIŽNÍ? ASPOŇ KDYBY POZDRAV S HUMOREM TAK NAPOVĚDĚL MNOHEM VÍC:

 

„TO NEVADÍ“ – pravila Matka Tereza svým inteligentním následovníkům

 

Člověk je nerozumný, nelogický a egocentrický.

TO NEVADÍ, MILUJ HO.

 

Pokud konáš dobro, přičítají to Tvému egu.

TO NEVADÍ, KONEJ DOBRO.

 

Jestliže uskutečníš své cíle, objevíš, že máš falešné přátele a pravé nepřátele.

TO NEVADÍ, USKUTEČŇUJ SVÉ CÍLE.

 

Dobro, které dnes vykonáš, je zítra zapomenuto.

TO NEVADÍ, KONEJ DOBRO.

 

Čestnost a upřímnost Tě vždycky bude činit dost zranitelným.

TO NEVADÍ, BUĎ PŘÍMÝ A ČESTNÝ.

 

To, co jsi budoval celý rok, je zničeno během jediné nepatrné chvíle.

TO NEVADÍ, BUDUJ ZAS.

 

Někdy pomůžeš lidem a oni to odmítají.

TO NEVADÍ, POMÁHEJ JIM.

 

Dáš světu to nejlepší ze sebe a odměnou je Ti nechutný kopanec.

TO NEVADÍ, DÁVEJ TO NEJLEPŠÍ, CO V TOBĚ JE.

 

 

 

 

♥ LOVE LETTER (♥ DEAR TRACY)

 

Dear Tracy, My hurting squeeze
I hope this will put your mind at ease
I meant to write, but then I thought maybe I should wait awhile for my life to sort.

So stop being mad because you're not forgotten
I couldn't dare hurt a flower in a world so rotten
With anger, hatred, destruction,
making it difficult for a man like me to function
So to pick up once again with this explanation
that should change your mind when you look and understand
with every detail of thought
that what I say is what I mean and not a line that you bought.

 

You know I'm sorry my feelings now mean nothing more than lies to you,
I, for one, never said it was going to be easy.
All I did was imply a blindly organized game plan,
that we may be able to keep in touch
without, obviously, introducing;
all the possible interruptions that may take place upon my return.
As for your well expressed purpose of our relationship
the feelings were definitely mutual, and due to the fact
that we live a continent way
I, could not have expected you to want anything more,
nor did I ever deny your existence at any time.
You know what I mean baby...

I've even shared by experience of meeting you with my friends
who have no influence on my life
And this is due to the fact that I'm still very young
you know cause knowledge is my teacher
and it can only be learned through existence and not resistence
my path is drawn out for me and I shall follow until it leads me
to my destiny, whatever it may be I'm sorry Tracy.

 

 

 

 

HIP HOP CONNECTION MAGAZINE

INTERVIEW, JULY 2002

 

Když byl studiový hip-hop ve svých počátcích, jeden člověk měl pozoruhodnou zásluhu na vývoji zvukových triků. Mělo to daleko od snadné věci, ale dědictví Mantronixu bude navždy kolovat v žilách, v mých žilách…

 

Jestli jste si třeba někdo sepsal seznam nejlepších dlouho zmizelých umělců hip-hopu, tak by blízko vrcholu vyčníval Kurtis Mantronik. Na základě dema s MC Tee podepsal kontrakt s vydavatelstvím Sleeping Bag v New Yorku a zakrátko se vyšvihli na scénu s hitem „Fresh Is The Word“ na začátku roku 1985. Dál následovala řádka úspěšných singlů jako „Ladies“, „Hardcore Hip Hop“ a „Bassline“, s prvními dvěma alby Mantronix KM upevnil svou pozici jako jeden z nejvýraznějších talentů na moderní produkování. Jakmile se zadařilo jeho hitům, tak také pravidelně produkoval písně dalším rapperům jako Just-Ice, T La Rock a Tricky Tee a v důsledku své druhé funkce ředitele A&R ve Sleeping Bag podepsal v labelu smlouvu vydávání desek s EPMD.

 

Ale jak jeho vazba se Sleeping Bag nabírala kyselou příchuť, nespokojený Mantronix se vydal na novou pastvu. Výnosná smlouva s Capitol vyplodila sice další tři alba, ale s poměrně větší ztrátovostí vloženého zisku. Když se vyhořelý Kurtis cítil vyčerpaně, okamžitě změnil prostředí, nakonec se znovu vynořil o pět let později inovující svoje řemeslo jako producent / tvůrce remixu a pseudonymní umělec na funky housové scéně.

 

Teď zakotvil v Británii, jeho poslední nahrávka znovu zabrousila k jeho hip-hopové minulosti a ke kořenům charakteristického zvuku pro Mantronix. That's My Beats! maluje impulsivním zvukovým profilem oblast velikého jablka v půlce 80. let a ve vzácném rozhovoru Kurtis vysvětluje důvod, proč je odhodlaný zpátky nastoupit za mixážní pult.

 

HHC: Jak se vůbec uskutečnilo „That's My Beats“?

 

KM: Má to tento průběh. Požádali mě, abych sestavil dvanáct skladeb, které mě ovlivnily před tím, než jsem začal skládat svou vlastní hudbu. Přikývnul jsem, ale nezačal jsem do chvíle, než jsem se dostal do vaší země, a než lidi řekli „tohle je hodně zajímavá kompilace – tohle je přesně hudba, co ovlivnila spousty lidí, kteří se v té době v Evropě věnovali hudbě“. Je to pro mě důležité album, protože bez těchto nahrávek bych nevěděl, kde by vůbec vznikal můj sound.

 

HHC: Odrážejí pro alba typické prvky disco, hip hopu a electra základní složky klasického zvuku Mantronix?

 

KM: Dostal jsem se do New Yorku v létě 1980 a všechny rádio stanice servírovaly taneční hudbu. Celá scéna byla živá a vzrušující. Šel jsem se projít po Central Parku a všichni skateři ladili rádia na stanice s discem… takže jste tu měli všechny dunící repráky naladěné na stejnou stanici a když přišly na řadu gramodesky, tak jsem kvůli nim rád chodil do klubu. Bombardovali mě s disko záležitostí a od prvního dne jsem znal „There But For The Grace Of God Go“ od Machine. Ta dost dominovala. Takhle nějak zněl New York – musel bys tu být, abys ucítil sílu celé věci.

 

HHC: Kdy nastoupil hip hop do srovnatelné pozice?

 

KM: Hryzala mě blecha rapu. Na rádiu moc rapové desky nepouštěli, to byla záležitost jen naživo v parku, kdy se dotáhli do ulice gramce a zapojili se do zdroje elektriky u lampy. Můj známej v Brooklynu mě hodně seznámil s celou hip-hopovou kulturou. Byl jsem oslněn tím, co všechno dovedli tihle kluci dělat s vinylovou deskou. Existovalo strašně málo rapovejch desek, jestli vůbec nějaká, kterou sis mohl koupit a poslouchat, ale jsou tak jedna nebo dvě z toho období, kdy mohu říct „okay byl jsem tady a tady jsem šel taky…“

 

A co obzvlášť dominuje?

 

KM: „High Powered Rap“ od Crash Crew je rozhodně jedna věc. Byla jednou z prvních rapových desek, co jsem slyšel. Vzpomínám si, jak jsem jí slýchával v Roxy s Afrikou Bambaatou, Jazzy Jayem a všemi tanečníky breaku. V té době zahrál Bambaataa všechno počínaje The Clash, až po Funky 4 a Crash Crew, pak zahrál Parliament a Funkadelic a necelých 4 000 lidí mu na to pařilo! To byla divoká jízda.

 

HHC: A co Tvoje electro výběry?  

 

KM: Uprostřed celého poslechu všeho toho disca a hip hopu se dostává do popředí Ruichi Sakamoto s písní Riot In Lagos. To bylo naprosto potrhlé! Disco stanice hráli tomuhle podobné věci a Bostich od Yello – tohle už dneska neskládají, proto to tehdy byla tak nádherná doba. Byla to velice pestrá scéna. O pár let později Art Of Noise vydali Beatbox a to bylo neuvěřitelné. Byla to elektronická kompozice s výraznými hip hopovými spodky. Tehdy jsem začal experimentovat s nástroji a vytvářet svůj vlastní styl.

 

HHC: Uhodil jsi do zlaté svým prvním demem. Co se vlastně dělo? 

 

KM: Chtěl jsem být DJ, ale nikoho na scéně jsem neznal, tak jsem dostal práci jako pouštěč desek v jedné prodejně v centru Manhattanu, jmenovalo se to tam Downtown Records. Jednoho dne mi povídá jejich stálej zákazník: „Víš co? Mám doma udělanej beat, ale sháním rappera“. Takhle jsem pak potkal MC Tee. Probíjeli jsme se s osmi stovkami dolarů společně a natočili jsme první demo. Všechno v tom tak dobře neznělo, tak jsem se rozhodl prohnat to stereo ekvalizérem v obchodě. Potom už znělo fantasticky.

 

HHC: Jak ses dostal ke spolupráci se Sleeping Bag?

 

KM: Will Socolov, majitel, jednoho dne přišel a můj šéf mu říkal: „Chlapci mají pěkné demo, chceš to slyšet?“ dal ho Willovi a další den se vrátil a říkal: „Tohle se mi dost líbí. Já půjdu a pohovořím s partnery, chci tuhle desku vydat.“ To mě dost potěšilo, protože to bylo první demo, co jsem dělal. Chtěl se mnou podepsat smlouvu, tak mě zavolal do studia, abych připojil na desku scratching. Ptal se: „Víš, co máš dělat, OK?“ a já jen kejvnul „Yeah“. Skončili jsme to tak, že jsme vydali „Fresh Is The Word“ a tím jsem začínal.

 

HHC: Překvapil vás jeho úspěch?

 

KM: Tahle deska měla v New Yorku masivní ohlas. Vyšvihla se v rádiu a tím kompletně explodovala. Bylo to tak velké, že téměř každá rádio stanice to hrála nejméně šestkrát až sedmkrát za den a to je moc. Hráli jsme také po klubech – docela často ve stejný den. Bylo to asi takové: v deset zahrajeme v Roxy ve dvanáct v Red Zone a tak dál. Kamkoliv jste vyrazili ve městě, slyšeli jste to z rádia nebo z aut, která se proháněla.

 

HHC: V kruzích hip hopu spočívá tvá reputace na prvních dvou albech Mantronix. Řadíš je ke svým nejlepším pracím?

 

KM: První album Mantronix bylo dost případ typu „pojďme se dát do práce a zkusíme si pár věcí.“ Bylo to spíše jako EP. Neměl jsem žádné nápady, jak bych udělal celé album, tak jsem si zkusil napojit do sebe megamix. Nikdo to přede mnou ještě nedělal, ale vlastně jsme ho natočili proto, abychom zaplnili místo. Daleko větší snaha na album bylo Music Madness. Od počátku jsem chtěl, aby bylo více elektronické a experimentální, protože něco takového nikdo v hip hopu nedělal. Skončilo jako kvintesenční Mantronix. Když ho dnes slyším, pořád z něj mám radost.

 

HHC: Jestli bys mohl vybrat jednu určitou píseň Mantronix z té doby, která by to byla?

 

KM: Tak určitě podle mého Who Is It a možná Hardcore Hip Hop. Who Is It jednoduše vzniklo tak, že jsme dělali rap na hotovej beat. To znělo nudně tak přesně na konci session jsem se rozhodnul, že připojím i zvučnej syntetizér. Už jsme míchali skladbu – bylo to přes hodinku na konci session a za hodinu jsme platili  $125 – když jsem řekl, „tak tohle fakt nešlape, dejte mi keyboard“ a uzavřeli jsme to za dalších 45 minut. S peckou Hardcore Hip Hop jsem chtěl udělat něco o dost drsnějšího a je to poprvé, kdy jsem slyšel vyslovit termín electro. Tahle věc skloubila hip hop s elektronikou, bylo to rychlé a zafungovala.

 

HHC: Co se stalo špatně, když jsi podepsal smlouvu se značkou Capitol?

 

KM: Podepsat smlouvu u Capitolu byla naprostá masivní chyba. Z jejich pohledu jsem byl jedním z nejlepších producentů široko daleko. Chtěli si užít s rapovou hrou a skončili tak, že na mě hodili peníze. Ale nepochopili to – byli zapojeni do něčeho, co bylo na bázi hype.

 

HHC: Byl jsi zklamán z alba In Full Effect?

 

KM: Ano, nebylo to silné album. Bylo složité ho točit, protože jsem jezdil po světě. Tee byl také součást vzniku, ale nemohl jsem ho usměrňovat co se týče dostat ho do studia v určitý čas. Měl jsem velké pochyby s tím, co jsem vytvořil. Já byl v uzavřeném světě, měl jsem všechny tyhle prachy a právníky a účetní kontroly a všechny lidi, co z toho těžili a nevěděl jsem, komu můžu věřit. Třeba u skladby Simple Simon – o té si všichni mysleli, že zaboduje i v zámoří a jen já jsem z ní byl rozhozenej.

 

HHC: Co jsi udělal s výhodou zadní strany?

 

KM: Já myslím, že se hitům dále dařilo. Je to obousměrná věc. Byli by zaplatili spoustu peněz, kdyby chtěli moje služby. Desky byly umělecký zážitek, ale Mantronix byla spousta těžké dřiny. Sralo mě, že jsem tři ze čtyř dní v kuse dělal na rapové desce a pak rovnou na taneční nahrávce, tak pařba na párty musela jít někam stranou. Možná že kdybych se zeptal Willa, zda peníze co mi potom nabízeli, byly opravdové, řekl by mi „Yeah a udělali jsme chybu, že jsme se od sebe odtrhli“.

 

HHC: Po problémech s Capitolem jsi vypadal, že jsi někam zmizel, co se stalo?

 

KM: Vypadl jsem ze scény v letech od 1991 do 1998. Přestal jsem skládat hudbu, protože jsem se cítil vyhořele. Musel jsem řešit několik legálních problémů a to si vybralo na mě svou oběť. Začal jsem s hudebním průmyslem ve svých 17 – pracoval jsem ve prospěch labelu Sleeping Bag den co den a vůbec mi nezbývalo volno pro sebe. Někdy jsem ve studiu zůstal rovnou na dva nebo na tři dny a přespával jsem tam na podlaze, protože jsem nechtěl ztratit svoje seřízení na pultu… po čase jsme z toho místa vyšli a byli jsme zelení! Začal jsem to těžko snášet a eventuelně jsem začal uschovávat spoustu věcí. V módě začal kralovat new jack a ten začal přebírat house.

 

HHC: Jak se změnilo působiště, terén?

 

KM: Tehdy mi začalo opravdové odtržení. Všechno se změnilo. Najednou jste měli rapové kluby a housové kluby a radiostanice už nepouštěly pestrou směsku – spíš jeli hip hop s R&B. Já byl zvyklý nastolovat trend a ne ho následovat. Musel jsem se odnaučit svůj způsob tvořivosti a to je dost těžké. Lidi řekli, že mám už zastaralej zvuk a pak po šesti měsících jsem se vzdal. Dělal jsem do spousty jídel a v podstatě jsem dál nepovažoval, že zůstanu v byznysu.

 

HHC: Co způsobilo tvůj návrat?

 

KM: Jednu noc zašel inženýr, se kterým jsem pracoval, na malou poradu. Představil mě jednomu člověku, který se ptal „Proč se nechceš vrátit? Všichni tvůj zvuk samplují…“ Neměl jsem konkrétní nápad, a ten člověk mi řekl „Ty máš obrovskej ohlas u lidí, co tě následují“. Vážil jsem se svým břichem hrozných 280 liber, ládoval jsem se jídlem, přemýšlel jsem, že tohle už nemohu dopustit. Ten člověk mě chtěl zastupovat a dohodil mi, že udělám remix pro Future Sound Of London. Tak jsem ho udělal, měl docela ohlas a zase jsem se začal do toho dostávat. Udělal jsem nějaké věci na scéně electro a drum & bass, pak jsem začal plodit disco a to je v téhle chvíli meta, kde jsem.

 

HHC: Jak se hip hop rozvíjel od éry klasik Mantronixu?

 

KM: Myslel jsem si, že by měla být produkce a rapování ve stylu o mnoho víc důmyslnější, než aby místo toho zase opakovalo cestu ke kořenům. Era ve které jsem se vyvíjel, všechno bylo o pevném rapování jako zvládal LL Cool J – všichni měli snahu zkušeně udávat tón a mít rytmus. Později jsem slyšel rapovat lidi a připadalo mi to jakoby texty četli z knihy a těm blábolům se nedalo rozumět. O něco lepší zkušenost mám s lidmi jako Timbaland, ale já jsem prostě z odlišné éry.

 

HHC: Proč jsi se rozhodl, že se usadíš v Británii?

 

KM: New York se odchýlil od toho být hlavním centrem zábavy a změnil se na to nejhorší místo. Starosta Giuliani ho v podstatě zazdil. Zavřeli tu všechny kluby – teď už existuje jen několik barů, kde se hraje hudba. Částečně to byla výhoda, když neurčití podivíni a individua chodili ulicemi. Mělo to správný charakter, teďko je to tam strašné a já tam bejt nechci. Jsem tu zatím chvilku a začínám cítit zase oheň. Chci se zase zapojit do hry. A jednou, až to budu cítit, se vrátím zase s nakopávajícím hip hopem.

 

…Jeho album „That´s My Beat“ vyšlo na značce Soul Jazz

 

 

Staří náčelníci už to znají a mladá krev skotačí
Země se otáčí a její panenky se protáčí
oči okounějí po ní a zájem v nich plane
tak co se má stát ať se díky ní stane
je hvězdička s jedničkou je jednička s hvězdičkou
je fyzik indiánka nikdy intrikánka spouští se prérií a cestičkou
vypadá jak po zábalu co s ní zkoušel Hrabal
a jaký? Třezalkový, ozónový, zlatou řasou zábal
vypadá jak ze salónu andělské krásy
a nejsou to jen vlasy, co upoutá večer 2 grimasy
je to discreet psaníčko jen do její obálky
pojednává v pojednání šťavnatosti do dálky,
že vyhrává chuť s pocitem učit se i s pobytem,
pobyt a výskyt s jejím příjemným zenitem
 



http://www.youtube.com/watch?v=zi83I3hG8vo&feature=relmfu

mimo jiné under the influence of Mantronix:

 

Růže jsou rudé

nebe je modré

z toho chytnem barvu violky

mě nezajímá špatná gramáž u holky

já chci vědět, kde ji najít bez buzolky

a kde se nacházejí v legendě jisté hrbolky

cherish snahy tu nejsou pro mládež ze školky

co odpadává od programu jak nějaké padavky kuželky

aktivní aktovka

je dáma a já taktovka

aktovka s T má kouzlo své

aktovka bez T a bez pantera nepůsobí mile

sladký doušek je Tvůj dokonale sladký dotek

jitrocel echinacea ve městě zabydlen sirotek

láska nikde není vyhořelý proděravělý recept

láska je všelék náš a kodex i nereznoucí koncept

bombarďák a jeho diva je lahodivá mast

ve špatné chvíli hojí přátelská účast

jenom velký idol velká legendička dodá slast

konvalinka anebo Lvice ať je mistryně vysoká laťka

když bodovala Čáslavská pro Mexiko a Tokyo, jsi taktéž pompézní laňka

 

 

 

 

MANTRONIX

LOVE LETTER (DEAR TRACY) (LÁSKYPLNÉ PSANÍČKO) (OH MOJE KOČIČKO)

Milá slečno, ty jsi moje potěšení
doufám, že tě tohle dokáže zachovat poměrně klidnou
chtěl jsem to napsat, ale potom jsem si myslel
že bych měl asi ještě počkat a dát vzniknout páru dvojice pro svůj drahý život
tak už přestaň šílet, vždyť nejsi zapomenutá
nemohl bych se odvážit zranit květinku ve světě tolik prohnilém
hnije celý svět ze vzteku, z nenávisti, z rozkladu
je komplikující pro člověka jako jsem já, abych fungoval
tak se pojď zase znovu seznámit
s tímhle vysvětlením, co by mělo dát změnu tvému uvažování
když se díváš a pochopíš každý detail v přemýšlení
co říkám je to, co si myslím
a né těch pár řádků, které jsi si koupila

Víš, že je mi líto, že moje pocity pro tebe neznamenají teď nic jiného než lhaní
já jsem nikdy netvrdil, že to dřív bylo snadné
všechno co jsem dělal bylo samozřejmé a plán hry jen nachystán naslepo
že jsme se mohli k sobě hodit a mohli jsme k sobě hledat cestu velmi blízko
bez samozřejmého uvedení
všech těch možných překážek, které činí můj návrat
jako pro tvůj dobře vyjádřený úmysl našeho vztahu
pocity sympatie jsme měli určitě oboustranné a díky tomu, že žijeme zdrženlivě
já jsem od tebe nemohl očekávat a chtít něco víc
ani jsem nemohl popřít tvoji existenci v žádné chvíli
víš co tím myslím má lásko
dokonce jsem se podělil o zážitky z našich setkání
se svými kamarády, kteří nemají na můj život nejmenší vliv
a tohle je z důvodu, že jsem stále ještě velice mladý
víš co
můj učitel je moje vědomost
a vědomost může být procvičená jen existencí a né zdráháním
moje cesta je vytýčená a budu jí následovat
dokud mě povede k mému osudu, ať už je to cokoliv
to je mi líto slečno

Ano jsem nezávislý muž s vlastním životem
všechno beru ve velikém tempu, když jsem o tom sám přesvědčen
nezapomínám na své přátele, ačkoliv si jich občas nevšímám
ať si nepletou výsledek života, ve kterém jedu
pokud ti stačí předstírání a nerespektuješ moje slovo
doufám, že tohle bylo něco, co sis vymyslela a né něco, co jsi zaslechla



Poznámky k tomuto příspěvku
j.f.julian (Stálý) - 22.2.2015 > kam až může klesnout feťácká mysl, já žasnu!!!
Body: 1
<reagovat 
 mystikus (Občasný) - 26.2.2015 > johnky> ano, nikdo zde o tebe fakt nejeví zájem, tomu se nedivím... :) motovidlo... vzpamatuj se už, věk na to máš...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter