|
MICHIGAN BAY |
Brzo rano po probuzeni balime vsechny veci da batohu a vyrazime na cestu.Nacepujeme posledni pitnou vodu z kohoutku do lahvi,nebot dalsi dostupny zdroj pitne vody, je az po 12 km coz je take cil nasi cesty pro prvni den.
Vchazime do neprostupneho pralesa,kde se klikati mala cesticka obklopena obrovskymi stromy ktere se tyci do neuveritelne vysky tak ze nedohlednete na spicku.Vsude je citit ohromna vlhkost,ne nadarmo si tento prales zaslousi privlastek destny. Cesta ubiha prijemne ,jsme preci jenom prvni den na ceste,vsimame si kazdych 500m menici se klimaticke pasma s rozdilnym porostem.Chvilku tu jsou ohromne Douglasky,kolem nichz je citit vlhko a ktere vypadaji jako prerostle smrky s vyskou 50m a vice.Prumer u starsich stromu je pres 2 metry..Najednou jako kdy by nekdo nakreslelil caru, sucho a jsou zde tluste Cedry vetsinou prelomene v pulce nebot nezvladli svoji vysku v zapase s vetrem a ktere jsou starsi jeste nez byla objevena Amerika. Ne nadarmo jsme vybraly zacatek cesty z Bamfield a ne z Port Renfrew,kde na nas ceka na zaver nejhorsi cast.Pomalicku zaciname citit batohy na zadech,preci jenom to jidlo a pivo zacina byt tezke.
Po nekolika prestavkach prichazi prvni dobrodrustvi.Most pres”nyni maly” potucek neunesl napor vlhka a zritil se do kanonu. Musime sesplhat po blativem brehu dolu a prejit po spadlem stromu na druhou stranu.Takovychto prechodu nas ceka jeste spousta a zde opravdu poznate velikost a delku stromu v destnem pralese. Abych se vratil k “malym potuckum”.Tyto potoky se daji prebrodit jenom v omezenem rocnim obdobi,protoze pote se z potoku stavaji reky ,tim padem je i omezen vstup na WCT. Kolem 2 hodiny dochazime na misto urceni Michigan creek kde schazime na plaz a kde je take nase prvni taboriste.
Po dvanacti kilometrech nas nenapadne nic jineho nez shodit batohy a diky vysokemu odlivu vytvorenym bazenkum ,schladit nohy.Pomalicku se rozhlizim po obzoru a najednou zahlednu stribrny odlesk na hladine.VELRYBA !!!!!!! a DRUHA!!!!. Bezim smerem k velikemu kamenu ktery se vine jako utes do oceanu a diky nemuz jsem schopen se dostat bliz nez kdybych bezel po plazi. Vylezu nahoru a pozoruji Velrybi zhruba ve zdalenosti 150 m jak elegantne vyplouva zpoza hladiny a pote zpet.Sakra skoda ze nemam vetsi objektiv. Je to Kosatka nebo seda velryba?Diky memu 14 dni nazpet rybareni s Robem na Pacifiku u nejsevernejsim bodu Vancouver Island blizko Cape Scott,kde s nama zhruba ve vzdalenosti 5 m kolem clunu rybarily Delfini a Kosatky, rozeznavam ze se jedna o Sede Velrybi.
Zhruba dve hodiny sedime a pozorujeme jak rybari.Z meho pozorovani jsem zjistil styl jejich rybareni.Velryba nahani pod hladinou Herringy do hejn ,pote je podpluje a vyrazi vertikalne s otevrenou tlamou nahoru.Na hladine pote vidite otevrenou tlamu ktera se rychle zavre a vychutnava zaslouzenou odmnenu. Velrybi vykonaji kazorocne kolem Brezna svoji nekolik tisic kilometru dlouho plavbu z Californie na leto na Aljasku,a pote v Srpnu na zimu zpet.Po nezbytnem obcerstveni ve forme piv, ktere jsme musely v zajmu odlehceni nasich batohu vypit, uleham ja a Rob spici pod sirakem ,slysici vydechovani velryb ,pozorujici neuveritelnou cistou oblohu plnou hvezd a krizujicich satelitu, s pocitem tech nejstastnejsich lidi na zemi. |