Zase jsi nepřišel
Pokaždé když na tebe čekám
vím že se neobjevíš
a toužím pohladit tvou tvář
kterou znám jen z představ svých
Chci ze sebe vykřičet všechen žal
a vytlačit zklamání
protože tě miluji i nenávidím
protože jsem bezmocná
Sbíráš body a důkazy
skoro se mi hnusíš
a pokaždý když se chci rozesmát
tak se rozpláču
A tak se ptám
proč jsi zase nepřišel
proč nechceš se změnit
a tím platím svými slzami
Už toho mám dost
nechci se víc dívat do tvé tváře
snad si jednou uvědomíš
co všechno jsi zkazil
Jako kámen, sám na svém místě
stále stejný
a i když vím že nepřijdeš
nechci se s tím smířit
Já tu budu stále
i když na povrch tě začnu ignorovat
je to moc otázek abys na ně odpověděl
protože tě miluji i nenávidím zároveň
A tak se ptám
jestli je to černé nebo bílé
protože uprostřed nic není
jen zamotané vzduchoprázdno
I když nikomu nemůžu nic říct
do světa vykřičet to nesmím
já nechci tvoje hnědé oči znovu vidět
protože to bolí
Co sloka to nářek a zaúpění
ale já tu bolest musím dostat ven
protože ústa mám zámčené
a tvé srdce je kámen, co stojí sám na svém místě
Lžeš si sám sobě
a přelétáš ze dvou stran uvědom si co vlastně cítíš
|