|
Ta země za čárou
Hranice severních hor
Zdánlivá čára, za kterou nikdo nežije
Kde končí kostely, cesty i mor
Kde končí jazyk, hudba i pašije
Procházím kolem vybydlených domů
Kde stébla trávy proplétají ploty
Větve dubů objaly piáno v pokoji
Potrhaly školní sešity i noty
Poslední svatá prochladlá na kost
Držela kufr na nádraží pod lesem
Nestihla nastoupit, nahnali ji na most
Kde stojí dodnes s vykradeným patosem
Žila tu roky v chalupě sama
Mluvila jazykem lesů a řeky
Na druhém břehu osiřely domy
Lidé tu pohřbili, co pěstovali věky
Hranice hor na severu Země
Kde už Země není, kde nežije lid
Vítr srovnal zlomená ramena křížů
Vyhnal svatou z chalupy a nepřinesl klid
| 
