Černý
hlasatel
Nebe se zamračilo a jarní bouřka přinesla
hrom i s bleskem. Tupý úder doručil černé noviny. Pošta odevzdána. „Čtěte
si, přišli jsme si pro daň za Vaše vzpomínky. Zaplaťte, budete vzpomínat více.“
Černé písmo s černým podkladem je čitelnější, než by se mohlo zdát.
Doručená pošta koluje rukama přítomných
přejímajících. Tiché předávání, v němž si každý přeje nezůstat černým
hlasatelem pro nepřítomné. Všichni vybraní ale jím musí být, každý ve své části
světa, každý pro své svědomí. Společná daň za vzpomínky zaplacena, výběrčí
v rolích černých hlasatelů mají vybrat její osobní desátky.
I černý hlasatel pro neslučitelnou skupinu
starých mistrů a velkých dětí zahajuje svoji pouť. Hledání starých učitelů
v jejich nových světech, doprovod dětí v těžkém propadu do
dospělosti. Bez možnosti mezistupňů, bez osobního zastoupení v obou
seskupeních.
Opatrné kroky objevují současnost starých
mistrů. Uběhlé roky jim ubraly viditelnosti, ale dotvořily sílu jejich
osobností. Přijímají bez rozpaků černou poštu do svých myslí. Mistři ale daně
za vzpomínky neplatí, oni sami jsou vzpomínkami. Hlasatel v obraze jejich
bývalého žáka je jimi postupně přijímán jako srdečný memoár a vřelý důvod ke
krátkému pozastavení. A každý z nich při tom nedlouhém setkání drží
v rukou svůj vlastní postupně černající prapor. Přijali poštu, darovali
úsměv, zadali poslední úkol … je čas s vlastním šednoucím praporem tvořit
cestu dětem, aby i ony jednou mohly zaplatit společnou daň.
Samota černého hlasatele v přímé záři
pod jedním z již černých praporů. Část daně za mistry zaplacena
z vlastních zdrojů. Kroky hlasatele od mistrů jsou po chvíli rychle
doprovázeny nejistými dětskými krůčky a zvědavými pohledy na tajemně černou
standartu.
Děti se ptají. A hlasatel hledá odpovědi. Vysvětlení
černých vět pod žhnoucím sluncem vyvolává dětské slzy a rozpaky. Děti se učí. A
z hlasatele má být dárce v budoucnu snad jimi pochopených vědomostí.
Výuka tvorby vzpomínek, za něž jednou i ony zaplatí své daně. Ještě o nich
neví, ještě je nechápou a poslušně přijímají směr daný šiřitelem. Danajský dar
od černého hlasatele. Uslzené dětské oči statečně vyrážejí na cestu posledního
pozdravu. Věštec Láokoón před dary od Danaů tyto děti nevaruje … A každá
z uroněných dětských slz je mincí do pokladničky pro budoucí daně za
vzpomínky.
Některá pošta bývá doručena
v nepravou chvíli. Černé noviny jarní bouřky přinesly černý prapor,
vybraly daně … A jednomu z černých hlasatelů vzaly podruhé nucenou
dospělostí jeho nepochopené dětství… Možná pošta přeci jen přišla včas.
Svatý Petře, už opět
někdo z mých klepe na Tvou bránu.
Otevírej … přichází Ti
jeden ze starých mistrů … děti teprve dostávají směr …
|