Óda na jedno slovo
Zubaté jsou horské štíty
nůž i tlama žraločí
zub za zub, to dávno platí
dravec jimi útočí
Bez zubů je pila ničím
hřeben, soudím, jak by smet
s prvním zubem dítě křičí
v hrnečku je skrývá kmet
Špatná práce holičova
kdo se zubí, šťastný je
hněvný ten, kdo zuby skřípá
kdo je zatne – vyhraje
Zub po zubu otáčí se
v stroji hodin soukolí
neunikneš zubu času
až tě na kost vybělí
(Ach jo, tak by mi tam rytmicky sedělo na konci „oholí“, ale k významu výstižnějšího „ohlodá“ to má snad blíž)
|