I
Nekonečně
krásná; blonďatá bouře; Lucie
Rozespalá
květina, nazouváš si podkolenky.
Našel
jsem tajemno, v níž krása noci je,
Modravý
narcis, s duší divoženky
se
srdcem z květů.
Mladá;nejistá
z vlastní řeči; překrásná
Stydíš-li
se;ďolíčky své neutajíš
Bezmezné
komplimenty;sotva jsou přesná
Slova
obdivu; jež semnou si nespojíš;
slova
kapuletů.
Můj
prsten štěstí;zachvěl se tehdy
Jak
prošla’s kolem, můj zářný anděli.
Vlny
mé vášně, překonaly břehy
Hlasivky
slavičí radostně zapěly,
; sladká má! Sladká!
II
Končí
se den, ve své nejtemnější stránce
Teď
ukáže se noc; zažehne vášnění.
Pojďme
se veselit, pít a předvádět tance
Pokoušet
krásy; básnická zbláznění!
Cožpak
je Ďábel usídlen v mé duši
a
nutí mne obdivovat krásu tvoji?
Cožpak
jsem stejen, jako všichni muži,
Co
tvář pouze s krásou spojí?
Bláhoví
velice?
Ach,
tak ať! Ať nad míru je jasné,
co
skutečné, ve světě je krásné.
Ať
polepí tvou sladkostí prsty osudu
Ať
všichni to zví; a když už nebudu;
Zanechám
pro tebe, kraťoučké básně
Slovíčka
ze srdce.
|