|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
UPÍR
Jdu lesem, nevím, co mě to napadlo a najednou se tak setmělo. Každičký zvuk mě děsí a já se snažím zadržet výkřiky hrůzy. Nevím co je moje fantasie a co je skutečnost. Prudce se zastavím, protože jsem do něčeho narazila, vytáhnu telefon a posvítím dolů. "Panebože" vydechnu, na zemi je tělo, pravděpodobně mužské, vypadá tak stuhle, tak chladně. Shýbnul se dolů a říkám si: "To nemůže být pravda, já přece nemůžu najít mrtvolu ne,ne,ne, ne, ne. Ať je živý prosím..." Les protne můj hrůzostrašný výkřik, ta mrtvola se na mě vrhla. Ječím hodně hlasitě, divím se, že mi nikdo nejde na pomoc. Drží mě pod krkem, obnaží svoje tesáky a já si uvědomím "upír, je to upír" zakousne se mi do krku. Na volání o pomoc mi nezbývá síla, jen bezmocně ležím v upírově náručí. Pomyslela jsem si "Teď zemřu, netušila jsem , že takhle brzy, bylo mi teprve osmnáct. Nejsem ani moc ošklivá, spíše velice hezká. Vysoká bruneta s perfektní postavou a hnědýma očima. Akorát mám asi nějakej problém se světem nebo co. Nikdo mě nechápe, kromě mé nejlepší kamarádky Niny. Aspoň nebude tolik lidí, kterým budu chybět. Najednou jako by si ten upír něco uvědomil, bylo mu to vidět na očích. Odhodil mě metr na stranu, až mi křuplo v noze, asi je zlomená. "Proč moje utrpení tolik protahuje? Proč mě nezabije hned?" po tváři se mi koulely slzy. Asi po deseti sekundách přistoupil blíž, viděla jsem jeho tesáky od mé krve, hrůzou jsem omdlévala, ale noha mě příliš bolela abych něco podnikla. Jen jsem vyčkávala. Podíval se na mě a kousl se do zápěstí, stékal mu po ruce pramínek rudé krve. Klekl si vedle mě a přitiskl mi zápěstí na rty. "Pij, jinak zemřeš, prosím napij se" řekl prosebně až něžně. Poslechla jsem a začala pít. Krev chutnala sladce a jemně, jako ta nejlepší čokoláda. Připadalo mi to jako celá věčnost, ale ve skutečnosti to byly dvě minuty. Když se odtáhl nesouhlasně jsem vzdychla. "Ne, víc by ti jen uškodilo." řekne upír. "Kdo jsi ?" zeptám se hloupě, protože mi došlo, že je upír. "Já jsem upír" odpoví. "Hm, to mi nějak došlo když jsem měla tvoje tesáky v krku. Vůbec proč si mě nezabil?" zeptám se s trochou jízlivosti v hlase. Zatvářil se jako kdybych ho bodla rozžhaveným železem. "Já??? No připomínáš mi dívku jakou jsem miloval, vypadala přesně jako ty" povzdechl si. Teď jsem si uvědomila, že jsem si ho vlastně neprohlédla. Vypadal asi na dvacet let, vysoký, bledý, krátce ostříhané hnědé vlasy, plné rty a oříškové oči. Když jsem přešla to, že mě málem zabil, tak jsem si řekla, že je sexy nebezpečně sexy. "A jak se jmenuješ?" zeptám se. "Daniel a ty?" "Já jsem Elizabeth, ale přátelé mi říkají Elíza" nevím, proč jsem mu řekla i moje osobní oslovení, ale něco na tom chlapovy mě neskutečně přitahovalo. Najednou jsem klesla a zatmělo se mi před očima. Slyšela jsem jen "Elízo, Elízo" A pak už nic...
|
|
|
