jako když medvídek
co jsi ho po dvaceti letech
našel a nepoznal
(ale přesto si vzpomínáš na hebkost pod rukou)
vynesen je do smetí
jako když tvář která dýchá
je jen odrazem
tváře na fotografii
přítomnost přes zamlžené sklo nebolí
bolí jen vzpomínky
jako když se rokle pokryje listím
a kvetou pod ním zavraždění
jako když se musí jít po pražcích k nádraží
kde výpravčí přiložil
kytaru do kotle
jako když objímáš strom
se smutkem tak hlubokým
že nelze pojmenovat
ve snaze nasytit se mízou
když krev už žádná nezbyla