„Ale
je tu krásně,“ řekla si.
Vdechla
pár životů.
Vzrušením
upustila brousek.
…
Pohlédla
na zničené ruce, posteskla si:
„I
kdyby se jeden udřel, vděku by se nedočkal.“
…
„Matičko,
a kdy já půjdu na zkušenou?“
Zasmála
se: „Až budeš veliký Kostějíčku.“
Podrbala
ho ve vlasech a podala mu zdechlou kočku.
…
Přeslabikoval
nápis nade dveřmi: „A-R-O.
Co
tady budeme dělat, matičko?“
Sklonila
se k němu a upravila mu vlasy.
„Ochutnávat.“
…
„Co
to tak voní, matičko?“
Ukázala
na vysoký komín krematoria.
„Pečou
zákusky.“
…
„Jestli
nepřestaneš zlobit, zavřu tě do školy.“
„Brrr,
mezi živé,“ otřásl se hrůzou.
…
„Koníčka
opustil život, protože se utopil?“
Hleděl
do prázdných důlků, bál se odpovědi.
Houpala
ho na kolenou.
„Ano
Kostějíčku, přesně tak.“
„Vy
mě také opustíte, matičko?“
Políbila
ho na čelo, objala.
„Co
tě nemá maličký, ať půjdeš kamkoli, vždy budu s tebou.“
…
„Tady
máš ode mne novou hru, zato, že jsi byl tak hodný chlapec.“
Vida
tu nádheru, zatleskal ručičkama.
„Jé,
ta je krásná …a jakpak se jmenuje?“
„Fukušima.“
…
„Bude
to bolet, Matičko?“
„Bude.“
„Hurá!“
…
„Matičko,
matičko…“ byl celý zadýchaný,
„srazil
mě náklaďák.“
Napřáhla
k němu ruce. „To mě mrzí, pojď k mamince,“
objala ho, pohladila po zádech,
„mrzí
mě, že jsem to neviděla.“
Otřel
si nos.
„To
nevadí, Matičko. Podíváte se příště.“
…
Stál
před zrcadlem, natáčel hlavu, čechral si vlasy.
„Copak
to provádíš?“ divila se.
Naklonil
se k zrcadlu, doširoka otevřel oči.
„Myslím
si Matičko, že se víc podobám na strýčka Hitlera,
Ale
radši bych vypadal, jako strýček Stalin.“
Tváří
jí probleskl úsměv, při vzpomínce na ty milce.
…
„Matičko,
mám
o vás strach,
zdálo
se mi, že jste ožila.“
| 
