Šup, světlo tvých očí nenápadně, lehkým sfouknutím času, soli v bouři necítím nárazy
bolesti, frustrace, touhy
bílá pěna mezi cákanci modře tonoucí v líném rytmu večera, chci příboj, ať divoká červeň zase obarví odrazy asfaltu města
noční, indigové vozovky
v pochmurném plynutí cestou domů probodávám tě na oltáři snů, hrozné vzpomínky se vrací, už ne, prosím ne;
v rytmu pomíjivých světel noci
a tak si strčím tvůj dárek do kapsy, cítím jeho tíhu, toužím být jen prodloužením diapozitivy,mojí lásky smyslu
v těch samých snech si brečím dál
|