|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Má pole
před podzimem
přikryl
cizí stín. Do toho,
zavři
oči, obětuj vše,
uteč
s ním!
Mezi
blázny lépe můžeš sebe předstírat.
Já
na klíně houpu potrhaná srdce
loutkám
bezbranným.
V lesklých
střepech noci
věrný
komparz s nimi spí.
Jak
tebe mi kdy odpustí?!
Když
dopitý je cíl,
šelmy
vylézají ze svých stínů,
trhají
si ze mě
zase
o kus víc.
Ještě k nim
úplně nepatřím.
Žít
čekáním na smrt
nemáš
právo po mně chtít
převlékat
si životy,
dle
přání
svých princezniček
sobeckých!
Dál na
odpíranou hraj si sám.
Až
přijde sklizeň…
snad
víš, žes zasel hurikán.
Že každým
dnem
graduje
intenzita míjení,
už
ani neotvírám
smutnou
sbírku zdejších ztrát. Pro
přesný překlad ticha
zapomínám
každý
pohled, smích i pláč.
Nezbývá
než jít dál.
Napnout
jiné plátno. Uvěřit v nový rám.
S
jarem chytit si vlak do Provence,
v
náruči Van Goghových slunečnic
znovu
klidná usínat.
Pořád
věřím na úplnost DVOU
a
jedno bezvýznamné slovo.
Dnes
ještě budu muset sama spát
… snad
se brzy rozední.
|
|
|