 Čtenář - 28.9.2013 > po cestě vládlo mrazivé ticho, hroty jejích prstů se bořily do sedadel, při představě, že souprava zastaví zas v té samé stanici, ale přistoupil zas jen sirotek, který ji pronásledoval. i jeho dlaně připomínaly rozbíhající se koleje, ale se svým osudem se nesvěřoval, ani jí, ani těm, jejichž tváře vyhlížely jak přeludy, které ho vracely jen k sobě samému, aniž se řádně představily.
| |
