Jako bych
padal
to cítím
na počátku
rána
mlhou svítím
v sobě
byl jsem včera
déšť
který
zapomněl vejít
dveřmi
večera
za nimiž jsi
odpusť
a ty políbena
tím čemu říkáš vítr
jehož dlaně
znáš
stále přicházet
zevnitř dne
pro pravdu
tmy
ještě přikládáš
mé nepřítomné paže
na oheň těl
kterým tak neodcházíš
a já nepřicházím
neboť
počínání a konec
je jen lež
času
a polovina odpovědi
na kterou
jsme se ještě ani nezeptali
protože
stále chceme
jen tušit
že tam kde
se nebe dotýká země
hoří svíce
růží
na něž si
ukazujeme
jako na
východ
snad pro
svoji vlastní temnotu
snad jako na
světlo
snad na sebe
jen
|