|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |  Mima (Občasný) - 1.7.2013 > Karhaj(Sinner)> ...tolik času ani námahy nevěnují někteří "fanoušci", aby si všimli technicky dost nepřijatelného nedostatku..., co se týče (ne)vyzmizíkování těch zapomenutých čar...., to je fakt... Ale zmínky o oblacích, proudění světla...., to je opravdu lepší zajít si do planetária, tam nám nasimulují nespočet možností, jak by co opravdu ASI(?) vypadalo, kdyby se člověk držel přesných-nepřesných čísel, jako statistika...O tom ale podobné koláže nejen na "vesmírné téma" nejsou, proto imaginací nešetříme, pokud jí máme dostatek , a každý po svém. No, není to nádherný ?.., cestování světem představ...?
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mima (Občasný) - 1.7.2013 > ....dumat jako Karhaj(Sinner) nad tím, jak by asi světlo při nějakém takovém "zániku" vypadalo, odkud až kam by logicky-nelogicky (ne)mohlo asi směřovat, co by se kde mělo a v jakém stavu nejspíš nacházet..., to se mi zdá poněkud přepjatou snahou zařadit provedení fantazijní koláže do "škatulky", jejíž tvar, velikost a jiné vlastnosti jsou pro nás nečitelné, existující jen v nějakých našich volných představách.....I o tom experimenty jsou...Co se týče techniky, ty slabé čárky jsem úplně přehlédla, budiž, neměly by tam být...., ale divím se, že Karhaje nenapadlo komentovat ještě třeba to zvláštní světelné oko, "maják" nějaký, poslední SOS třeba...., nebo další (ne)souvislosti....Na mně to zapůsobilo, i když bych si to dovedla představit třeba bez krajiny dole...
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
|
| | Mima (Občasný) - 4.7.2013 > čtenář> ...teď jsi tomu s prominutím možná ještě "nasadil Korunu"... "Tři nabídky vysvětlení" pro nabízenou "jednu scénu"...,( o těch čarách rušivých neodstraněných teď nemluvím...)..., a neví se stále, zda jde o ničivou Planetu?, o pád Slunce ?,nebo o Zemi?, nebo o budoucnost obecně........Stínů a světel "logické" "potvrzení" scenérie...., tudy cesta nevede, pokud jde hlavně o řeč FANTAZIE, kterou autor předkládá..., tudy vede cestička...Takže z těch tří vysvětlení mohu souhlasit obecně s tím, že ohrožení je vždy temné, a nějaké světlo vždy odněkud vyzařuje....Nelze najít jednoznačně a přesně logiku imaginace, ani tohoto " vesmírného formátu"....Protože těžko hledat všude cokoliv....Já na tom obrázku vidím obecně velké a temné nebezpečí, které má už příliš mnoho prostoru k existenci, a není dopředu dnes už vůbec spočitatelné...., ale určitě už dlouho nepovšimnuto mohlo být dříve předvídatelné....Čo by malo byť priesvitným, to možno jestvuje... Čo by malo byť pohľadom do budúcnosti jasnějším , presnějším, s konturami ostrými ...,aj to jestvuje....., vo FANTAZII...Len treba oddýchnuť si od logiky svetla a tmy, v tomto prípade neradno súperiť s mimochodnosťou zámerov.
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
| |  lada34 (Občasný) - 8.7.2013 > ŠRejm> Původně k tomu byl i tento text. Ale nakonec jsem jej k tomu nedal.
Je to již padesát dní, co každé ráno pozoruji oblohu. Planeta nad obzorem je stále větší a větší. Nejprve říkali, že nám žádné nebezpečí nehrozí, ale v posledních týdnech, jen spekulují, kam dopadne. Jako by to nebylo jedno. Všichni vědí, že přežije sotva jedno procento lidí a kdo ví, zda je to vůbec pravda. Nejprve mne ta zpráva vyděsila, ale pak přišel pocit bezmocnosti a vztek. Dnes jsem se již se vším smířil. Marie několik dní plakala, ale nakonec mne objala a políbila. „Stejně jsme měli ale hezký život, viď,“ řekla a čekala na mou odpověď. Sice nebyly všechny dny až tak růžové, ale stěžovat si nemohu a snad už ani nechci. Přikývl jsem hlavou a podíval se jí do očí. Uviděl jsem v nich něco zvláštního. Něco jako žádost o smíření a udobření. „Máš pravdu Marie, že náš život byl hezký. I po těch letech tě stále miluji, i když ti to již neříkám, tak jako dříve.“ To bylo přesně ono, co chtěla slyšet. Znovu mne políbila a v očích se jí zaleskly slzy.
Dnes ráno byla obloha temnější než jindy. Všiml jsem si, že je úplné ticho. Ptáci utichli a příroda byla pojednou nějaká jiná. I náš Ben se krčil v boudě a nechtěl jít ven. Pozoroval jsem oblohu, když i Marie si všimla, že není něco v pořádku. Tak už vypnuli elektrárny, dodala a vzala mne za ruku. Stáli jsme před domem a dívali se na vzdálený obzor. Najednou se nad obzorem objevil podivný temně rudý mrak, který se neustále zvětšoval a blížil k nám. „Tak už je to tady,“ řekla Marie a začala plakat. Zesílil vítr a žhavý mrak zakryl celý obzor……….
| | | | <reagovat |
|
