|
JEN MÁLO MÝCH BÁSNÍ SE LÍBÍ (14.02.2003, Praha)
Jen málo mých básní se líbí
(mám pocit, že rodině a přátelům z donucení)
stárnu
lámou se mi nehty
a špatně spím
Jen málokdo mě osloví „slečno“
lepí se na mě postarší, ale zaručeně zkušení muži
vztekám se
rozflákám talíře kvůli komusi
a špatně mi tráví
Ještě mi ale nikdo
neuvolnil místo v tramvaji
(často totiž omdlévám; bledost je zjevně moderní fenomén)
zaručeně ale vím, že Seropram, Neurol a spol
jsou špatní společníci a že Zoloft
zabere až za měsíc
ne, ještě se nebalte do blázince
mají tam malé přihrádky na osobní věci
a co když nezbude místo na sprej proti pocení noh
…
Žádný MUDr. „přes hlavu“ ještě nepochopil
proč si tak pěstuji své osobní deprese…
Lidi se na tebe časem vykašlou
- a kdo ne?
A tak musím poděkovat
svým osobním depresím
za to, že
tady pro mě kdykoliv jsou
a nikdy mě nenechají ve štychu…
Málo mých básní se líbí
stárnu
trpím nepřízní všelijakých okolností
nadále budu recitovat klasiky ve vděčných DD
protože mé básně
byly by těžko
stravitelné
| 
