Ti, kdo bloudí v temnotách
musí být osvíceni,
až přepadne vás strach,
nebojte se napadení.
Moje mysl činí mne šíleným,
je to už tak,
jsem jedincem ztraceným,
kterému ujel vlak.
Nastupovat na další se nechce,
zůstávám na nádraží,
vidím všechny ty herce,
kteří systém stráží.
Hrají svou životní roli,
když přestanou zešílí jako já,
uvědomění si čehokoli,
důvod, proč je má mysl šílená.
Když vezmem si to reálně,
šílení jste vy,
dávám si to brutálně,
vyslyšte mé důvody.
Nedokážete pochopit,
co se vám snažím říct,
snažíte se potopit
všechny, co vydali se vstříc.
Vstříc svému osudu,
vstříc novému světu,
porazit obludu,
čekat na odvetu.
Až přijde zas,
už nebudu sám,
až nadejde čas,
tak vás povolám.
Zabít ji jednou provždy,
zabít ji navěky věků,
až mrtvá bude navždy,
s láskou v srdci mi děkuj.
|