|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Jsem loutkou na pustém jevišti bez opon… však na provázkách, které se postupem času přetrhávají, co bude až se přetrhne ten poslední ? Odejdu ? Upadnu a už se nikdy nezvednu ? Opraví někdo mé provázky ? Nebo snad mě naučí někdo chodit ? Ať už tak, nebo tak. Denně se míjím se statisíci lidí mě podobných loutek. Jak skličující… Hledím na ty promarněné životy, bez ponaučení a sama ve své slepotě, utápějíc se, stávám se dobrovolně pouhým pozorovatelem. Proč ? Sama jsem si zvolila špatnou cestu, cestu rozumu ? Ne ! Cestu slabostí… Proplouvám, osamocena na své palubě, na krásné jachtě, kde si dopřávám jazz a drinky s paraplíčky, jak krásné pozlátko štěstí… Jak působivé… O to přeci jde, o to vždy přeci především šlo… Jaká ironie.
|
|
|
