Smrt spásou,

Láska utrpením, krása hořkostí, něha marností, slast ubohostí…

Našli ho, našli. Našli ve smrti vykoupení a teď, už je jim dopřán věčný klid. Jak snadno přetrhali své provázky. Vzali si život, dva milenci, umělci to byli. Nikdo neví proč, to udělali. Jejich láska jim nejspíš byla utrpením, nežli potěšením. Kdykoli se políbili, uvědomili, si jak, moc si jsou vzdáleni. Jeden chtěl vtisknout své rty do rtů toho druhého. Kdykoli se milovali, dostali, jen povrchní a chvilkoví pocit krásného blaha. Byli tak blízko, blizoučko a přeci tak daleko. Nikdy se nestali jedním tělem, i když byli jednou duší… A tak tito dva bloudili smutně světem. Ukončili to spolu v objetí. On vzal pistol „ stiskni to ¨. „Prásk¨. Cítili, jak kulka proletěla jejich hlavami, které byli těsně přimáčknuté k sobě v polibku. „ Z bohem lásko¨. A pak jen nával horka a nic…