Střívko hrdiny

Mezi hrdinou a idiotem je jen tenká hranice. Možná proto není mezi námi mnoho hrdinů. Stojíte pod reflektorem a lidé kolem vás vám mohou tleskat, ale nemusí. Jaké to je stát před publikem, které vám netleská? Jaký je pocit herců po premiéře, ta vteřina, ve které čekají na potlesk, co cítí? Nic není jisté. Opovržení hodný pohled, krutý nelítostný, neprobádaný, drásající pocit z toho, že jsem se stal přes noc blbcem - ne hrdinou. Lidé, kterým jsem chtěl pomoct, se mi smějí. Dělat dobro pro dobro a nechtít za to nic, je vyváženo nepochopením a zneuznáním osobnosti? Staneš se myškou v krabičce od zápalek. Už nikdy necítit, to hlodání, svědění a pálení z toho, že jsi někomu ublížil, když jsi chtěl být za hrdinu. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tak ráda bych tomu nevěřila, zavrhla to, odsoudila a znovu se postila do hrdinství. Říká se, že nic není nemožné, ale jak to správně provést? Škrábance, kopance. Psaním zkouším najít sama sebe, najít v sobě cenu a snad i talent. Několikařádkové žvatlaní, které Tě čtenáři možná unudí, ale stejně cítím potřebu Ti to psát snad z pocitu, že je to tak správné. Z pocitu, že Ti to třeba může pomoct. Ty i já zjistíme, že jsme na to dva. Nejsi sám a já sama, známe oba ty drásající pocity myšky v krabičce od zápalek. Stálé toužení po uznání, pochopení, soucitu a dobré vůli. Chci, chci, chci…