příšerná hádka

mlátíš mě kartonem od regálku z ikey

mlátím tě do ramen a uvědomuju si, proč ženy můžou volit až od 20. let 20. století

směješ se mým pěstičkám

a oznamuješ mi, že se se mnou přestáváš bavit

zkouším překládat a nejde mi to

v hlavě mi řve cirkulárka

vstanu a jdu ven

tam okradu týpka na vozíku co zrovna telefonuje

a říká: "Víš, že to není tak úplně jednoduchý."

hřích sem hřích tam

v mým případě už je to jedno

bůh ví, co jsem za firmu

moje červená čísla jsou spíše fialová

fialová je barva vzteku

a náš vztah není normální

protože oba nejsme normální

já žiju nonstop na koštěti

a ty někde na bidýlku

zvláštní síla někdy vynese mě k tobě na bidýlko

a pak je zase dlouho hledám

utíkám

vozíčkář řve: „vrať mi ty prachy, ty svině“

a já: „sorry, použiju to na pohřbení mé osoby“

běžím k domu kde se někdy procházím

lehnu si před ten dům

pod ceduli s nápisem Pohřební služba

snad mě ráno najdou

a povyskočí si radostí

nejen proto že je další den kdy mohou pohřbívat

ale i proto, že už je začali vyhledávat ještě žijící jižskoromrtvoly

nejen pozůstalí

tomu se říká opravdový úspěch