FOTOKLEPTOMANI
Nikdy jsem nechápal
hektické a klaustrofobické
sběratele fotek
lidi co mají vyfocenou každou vteřinu
svého života
a přesto ten život vypadá
tak divně mrtvej
v tom nehybným komatu
směješ se u kašny
směješ se před kostelem
lížeš zmrzlinu
dáváš si pizzu
pak přijdeš
zapneš Pc nebo vytáhneš album fotek
a říkáš:
tady jsem byl u kašny
tady před kostelem
tady lížu zmrzlinu
tady si dávám pizzu
nakonec zemřeš
zbydou po tobě jenom fotky
jak jsi před kašnou
jak si před kostelem
jak lížeš zmrzlinu
jak si dáváš pizzu
všechno zavřený v albech
pro další generace
co
zdědí foťák
po tobě
najdou si svoje kašny
kde se budou smát
a ukazovat své
10x15
sousedům
NAJETO
když jsem byl malý
měl jsem kamarádku
chodili jsme
spolu k řece
házeli kameny
a já jí
učil žabky
hráli jsme
panáka
na schovku
nebo na pískovišti
rád jsem Jí vozil
okolo domu
na řídítkách
na kole
jednou sesedla
a mezi nohama jí
zůstal můj
tachometr
byla prostě
fajn
asi za rok
se odstěhovala
dal jsem jí na památku
ten tachometr
a vůbec první pusu
po letech jsme se potkali
byla z ní krásná slečna
a
já jí ani nepoznal
ona mne jo
„ahoj
jak se máš?
A co děláš?“
hned vykřikla
rudej jsem stál
na chodníku, blbě se usmíval
a koukal na ní
jediné co mne
napadlo
bylo kolik má
asi
najeto
FILOZOF Z PLOVÁRNY
Nejhorší je, když se dají dohromady panic a panna. Všem ukazujou nesmrtelnost lásky a vlastně nemají co říci. Onehdy jsem potkal podobnej páreček na plovárně. Né, že bych měl rád slunce, ale je to nejlevnější swingers ve městě.
Seděl jsem na lavičce, četl si něco a vstřebával pot dusného dopoledne. Pak jsem zahlédl páreček, ne moc hezkých lidí ve vodě. Bylo vidět, že mají promyšlenej a naučenej každej pohyb, pohled i slova. Občas si dali letmej polibek, ale většinu času jen mlčky čučeli – holka doleva, kluk do prava. Někdo by možná řekl roztomilé? Docela jsem řešil, kdy se jí dostane pod kalhotky.
Když jdete na plovárnu, ve svém městě, vždycky potkáte známé lidi. Většinou ty, kterým nemáte co říci. Ale zase, občas je potřeba probrat s někým počasí a seriály. Dnes to byl Kamil. Znám ho už od základky a celej ten čas jsme si neřekli nic podstatnýho. Kamil byl takovej homogení výtrus co poletoval po náměstí.
„čau Kamile, jak jde život, je vedro co?“
„ahoj hrozný! Jak se máš?“
„ale furt stejný“
„včera jsem koukal na ten novej seriál a furt je to stejný, proč nenatočej nějakej, na kterej by se dalo koukat“
„moje řeč Kamile“
„co, že si šel na plovárnu?“
„je vedro, město mrtvý, lidi mrtví, byt mrtvej, potřeboval jsem život“
„to Já taky“ říkal Kamil
Prostě debata na plovárnu.
Kamil byl taky panic mimochodem. A jako jedinej ve městě nevěděl, že je homosexuál. Už od patnácti let si kupuje stále kratší a upnutější plavky, až to dotáhnul k mini elasťákům všech barev. Takže sedět s ním na plovárně bylo malinko nebezpečný. Většinu času jsme jen mlčeli a koukali do bazénu plného chloru.
Kamil koukal na ten páreček ve vodě a řekl: „ jak s tou holkou může bejt?“ BYL TO FILOZOF, člověk, co to prostě má těžký, protože normální věci jsou tak banální, že si s nimi neví rady.
V jednu jsem to zabalil, rozloučil se s Kamilem a odcházel domů. Páreček ležel na dece, spokojeně a ani se sebe nedotýkal. Šel jsem rozpálenou ulicí a mlčel. Vedro bylo ještě celej tejden.
Kamil si koupil nový tanga a ta holka si změnila Facebook na „nezadaná“.
