Provozované WEBy: Totem.cz | Čítárny | Český film | Seaplanet | Humor/Hry/Flash | Flash CHAT | Chcete svůj WEB? Napište nám |
|
Gotické město
Obrovský brouk přilepený ke skále Provazy lávek na jediné přetnutí
Sklopené oči ctí hranatá pravidla Prst napomíná ústa
Temné město vprostřed noci tluče jedním srdcem a dýchá spletí svých životů
* * *
Jako ptáci s uchem ke skále Plynule a bez pohybu s napjatými dlaněmi šplháme dál vzhůru ke vstupnímu otvoru
Pak naposledy z výše nad propastí na samé možné hranici přejíždíme obzor a dlouze vsáváme půlnoc
* * *
Katedrála v srdci města zrozená uhlem do tmy čeká
Oblouky sloupů porostly kůrou Tisíce sloupů
Nesmírné prostory znějí bez jediného šeptnutí
Ceníme divoce zuby - jsme uvnitř !
Studna na náměstí
Je bílé ráno plné světla Slunce zvedá lokty zapříčené mezi kameny
Povoz vjíždí úzkou branou Kohout letí Vozka se smíchy plácá do stehen
Jak daleko jsme teď od křídel nočních přízraků !
Klapot kol po křivých cestách Klubka pohledů a hlasů Pokřik rozházený do všech koutů náměstí
Jen bití zvonů snaží se dát té vřavě rytmus
* * *
Po těžké noci odpočívám - uhnízděný na víku staré studny
Na tržišti
Prsty lezou po sobě jak živé Kupci tajně hřejí mince v kapsách
Žebrák na berli se otáčí jak čamrda Dopolední město bublá
Jak asi chutná ucho zvědavé sousedky když jedna babka druhé šeptá teplé zprávy přímo z kostela
Když vysoko zvednuté obočí už něco tuší ... Kostelní meditace
Proudy schodů ve spěchu města mlčky míjím stěnu kostela
Pak otočka - dva malé kroky zpět: ze zdi trčí zrezlá dvířka
Zvenku nenápadný vchod uvnitř nekonečná brána Její chladná ozvěna narůstá mi pod rukama
Venku se den už dávno roztáčí: Podzimní hra světel vede lehké kroky akátů perokresbu listí v oknech
Ale zde – uvnitř ve tmě Postního kostela život v rýhách slabě tepe a ústa mnoha sošek se již modlí
A já sám v úzké řadě slyším belhavý hlas šera a v rytmu starých kamenů tiše splývám s jejich stíny
Gotické lesy
V kamenném sále za těžkými dveřmi blesklo se zlato na zdobeném prstenu
Žlutá záře dubové stoly v pozadí Dvě ženy si stouply do řady
Okolní svět prodírá se oknem ale dovnitř již nemůže
Hluboké lesy leží v matné dálce - jejich listy dají se snad namalovat ale mluví se zde o nich nesměle
V podvečer
Usínám na studni a měřím kusy nebe Hovory dutě zní ze všech stran
Jak lehce se dívá na procházející !
* * *
Když se pak náhle probouzím je kolem skoro tma
Stmívání je chladné a nesmlouvavé Na zdi domu se mihl něčí stín
V kamenném obydlí už vaří první nalévání S klacíkem v ruce měřím noční nebe Večer v hostinci
V chodbě vítá žabí dlažba kroky skáčou po stěnách
Mezi zčernalými kůly vidím škvírou do lokálu:
Pár prázdných tváří bez ničeho - Jen tak že jsou
* * *
Tak snímám se zad vlhký chlad a omotáván teplým vzduchem sedám do hříšného kola:
Tahy světlem kreslí víčka podbarvené úsměvy řasy s kostěnými stíny
Jsou u vytržení jako myši když je strčí na vzduch
Svíce hřejí těžkým plamenem stěny slábnou hlasy tleskají a berou nám slova přímo z jazyků jak společně snímáme večer
Červené teplo Okna do tmy Hluk tlačí se ven komínem
Opilý horkem kladu hlavu na stůl a křížím převrácený lokál:
Podlaha je horká dřevem prkenně se plazí ... a pohyby stěn rozmazané svícny jsou stále pomalejší ...
* * *
Zatím venku ostrá noc střihá ušima: šmik šmik
Černé město šité nití těsně na úsvitu hučí
Myší ocásky jsou rozházené nad obzorem
V jedné z mnoha věží stojí teď nehybná postava a naslouchá tepu mých myšlenek
Mezi prsty má vítr zalitý sklem
Značky na dveřích Šipky na stěnách Křížky na prsou
Ve věži
Vybral jsem si malou místnost ve vysoké věži
Když stoupám vzhůru v kruhu svíčky plamen
větru otáčí zdí schodiště a měsíc přebírá můj dech
Vybral jsem si tuto místnost kvůli jedinému pohledu:
To město podobá se hádance stočené mistrem kolem hory - visuté zahrady černé mlhy svahy padají až k zemi
Lipové listí v dáli Zářivé náramky oken složené tmou a rozházené větrem do bláznivých souhvězdí
Půlnoc
Dnes v noci za okenní tabulí se vzduch sám roztáčí a mačká
Bojím se že dnešní noc není jen dalším černým dnem
Počítám vzdálené údery …
Už tuším že dnes poprvé dvanáctkrát do srdce udeří opravdová půlnoc
V katedrále
Hlasy letí vzhůru po kamenných klenbách až k nepoznaným výškám katedrály
Úzké noční světlo padá průrvou v oblacích
Gloria in excelsis Deo Znějí okna tisíci
Laudamus Te Dole pojídáš vzduch se sousedy
Benedicimus Te Hučí v dálce temné lesy
Adoramus Te Štíhlé sloupy katedrály vyrůstají mnoha svazky
Glorificamus Te Sedím v houfu obklopený lidmi
Deus Pater omnipotens Čekám ...
Gloria in excelsis Deo V bledé tváři staříka za postranní lodí zahlédl jsem ďáblův úšklebek
Gloria in excelsis Deo Konečně teď chápu - žádné pouto mě už neuchrání
Gloria in excelsis Deo S marnou nadějí přidávám hlas do proudu a zpívám ze všech nejsilněji
Dávno zapomenutý příběh
Stalo se to v příběhu provlečeném podél starých zídek …
… dole v přítmí - hluboko pod spletí křoví a větviček
Dole pod bludištěm zahrady
Na zádech oslíka
Vyjíždíme z městských hradeb
Usazeni na zádech oslíka kolébáme se lehkou travou
Rozdýchané stráně zní horkem lučních šalvějí
Léto přichází ve velkých závanech
Pohodlně usazeni na zádech oslíka zvolna odplouváme do neznáma
V rytmu časuAž se všechno změní v rytmu času tyto stromy zestárnou moje paměť zmizí a tato cesta změní svůj směr
Možná se bude šplhat nahoru do kopců – krajina kolem se tam totiž už delší čas netrpělivě dívá
Dokonalá nehybnost
Proti ničemu nebojuji i nejmenší šrám myšlenky mě položí na lopatky
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Napsat autorovi (Občasný) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele. Addictive Zone Orbital Defender Game |