Od soumraku

k rozehřáté troubě

od okna k lednici

od života ke smrti

plápolám jako roztržený plamen ranního tisku,

v parku,

kde ruku v ruce a pohled v pohledu

prý milenci zakopávají své mrtvé

• vzpomínky

tam zase:

od koše k lavičce,

od psa k holubu,

od polibku k vraždě

přecházím ulice,

ještě musím

malinko strohosti vhodit

do stromů kolem

svíjet se jak hnízdo

kukaček

klást své otázky do jiných úst

a nečekat na odpovědi

přelety

velcí indiáni

a umyvadlo na ulici

docela, myslím, zvláštní roj

intelektu a kulis

na jeden park … ?

poslední opláchnutí

očí před trpkostí

odhadnutých piruet

a pak jen

od poledne k večeru

od střízlivost k apatii

od doteku k probuzení

možná trochu přečuhuju
a strádám, ale to už je prostě

dané

složenýmí zlomky na linkách městských

spojů

na zvrášněném čele

či prořídlém obočí

nad tím městem

          nad tou zvláštní samotou

                               nad gravitací

( jen mi vadí ten prach

a v něm malé a velké ručičky )

To město bylo jak

od Davida Lynche

žádná z postaviček nebyla střízlivá

saka z hadí kůže

červený kabriolety

a holky bez podprsenek

zvon s trojitým by-passem

odbíjel poledne

a prach zvláštně poletoval

koridorem šišlavých žalmů

žil jsem v tom městě ...

• v malý místnosti

• v prázdný místnosti

• v bezedný místnosti

v místnosti

se splašenou kobylou, ke které

jsem se nemohl přiblížit ze zadu

v místnosti kde tapety odstávaly

v místnosti kde se nemyla okna

v místnosti kde žárovka odmítala čepce

na prázdnou místnost

tam bylo až moc živo

myslím ...

rozvrkaný parapet

notorických klovačů

jen umocňoval ten můj osobní lynch na lidskost

k místnosti

obývacích jevů

patřila i koupelna

klasika vana / sprcha / umyvadlo / sedmileté zrcadlo a police

někdy se vyskytla voda na podlaze

nebo chomáč vlasů z blond předklonů

říkám vyskytla
- bylo to záhadné spojení ventilů / objímek a celkové povolenosti mravů v tom městě

hystericky jsem žil

mezi tou hyenickou sebrankou

bez hygieny

v žertu odkoukal

jsem

od holubů na parapetu

panické odlety

jakmile jsem se zvedl
odletěli od okna

a tak jsem to dělal i Já

„máš oheň“
„kolik je hodin“

„jak se máš“

?? ? ? ?

po každém otazníku

jsem vystřelil jak šíp přes ulici

a užil si troubení

a kvílení

to město mělo prostě něco z Lynche

nedalo se mu odolat

nedalo se tam žít

nedalo se tam přežít

ale jinak to byl ráj

jo abych nezapomněl

byl tam jeden kněz

co měl rád Tima Burtona

asi teda …

nosil dlouhej koženej plášť

všude rozhazoval modlitby

a holil se břitvou

to prej musí jako kněz … a je pravda, že se nikdy nepořezal, na rozdíl odemne …

žil na faře

co měla vysokou věž

do špičky

s křížem

a půl kruhovým oknem bez holubů

byl jsem jedinej koho nezdravil

možná jsem měl málo hříchů

nebo naopak moc

možná jsem neměl moc peněz

možná věděl více než já

možná vtom byl jinej důvod

to je jedno

zkrátka jsme se nikdy

nepozdravili

no a pak podříznul tu holku

ale to nebyl zajímavej příběh

těch třicet let v tom městě

bylo jenom o oknech

holubech

a přecházení ulice

nic víc

ale ani nic míň

kněz byl zavřenej

holky si nakoupily podprsenky

a Já občas zajel kabrioletem do sousedního města

koupit si zrní

co hážu holubům

tak
ze zvyku