A teď něco z deníku prodavače pesimisty, Vás to pobaví jsem si jistý. Ale prosím, berte to s nadhledem, a v práci s úsměvem. Je nás dost co svoji práci rádi máme, od hlupáků se ničit nenecháme.
Před vstupem na prodejní plochu, je oddělení důležité dost - ne trochu.
Zákazníci stěžují si rádi, nejsou to žádní kamarádi. Že nemáme letákové zboží, oni se z toho složí.
Reklamace to jsou nervy samé, zvlášť když jsou neuznané. A jak se u nich chovají? Jen o prachy žádají!
Cenovka je nejvhodnější ta, která nejnižší cenu má. To pak jsou na infu scény, že žádná cena správná není.
To jsou ale lidi, po slevách jen slídí. To co se jim nehodí , prostě někde zahodí.
Časopisy si prolistují , kde je libo zahazují. Pojedí a posvačí, že platit mají je netlačí.
Paleťák se k nim blíží, hloupě jen na něj vzhlíží. Co já bych ti uhýbal, objeť si to a jeď dál!
Podnikatel běhá po ambíku, a hází vše do vozíku. Nezajímá ho, že má zboží do limitu, hlavně, že mu to vleze do kombíku.
Do vozíku zboží hází, u kasy jim pak peníze schází. K nejbližší pokladně se zařadí, že je vedle volná nevidí. K samoobslužkám se chodit bojí, že je to velké nervy stojí.
Když některý odpoví na pozdrav, tak z toho je pokladní paf. Mají je však pěkně v ráži, když se nedat tašku opováží.
Někdy doufám jen, že je to zlý sen. Snad příjdou příjemní muži či slečny, a budou za naši práci vděční.
|